Virginie Despentes - Život Vernona Subutexe 1-3

V životě mám několik zásadních ambicí: omezit alkohol, kolektivně sportovat, vybudovat si zdravý vztah k ženám, sehnat zaměstnání na HPP a neumřít v šedesáti pod mostem. Samozřejmě, že každodenní neschopnost vytyčené cíle naplnit mě uvrhává do poctivé středně třídní frustrace, která chvílemi dokáže být natolik hluboká, až si říkám, zda-li by nebylo příjemnější svůj úděl přijmout a vykročit  vstříc bezdomovectví bez předsudků, za to s pořádnou zásobou lepenkových krabic. Podobně, jako ústřední postava románové trilogie francouzské spisovatelky Virginie Despentes. 

Vernon Subutex, někdejší majitel vinylového krámku, se po smrti svého chlebodárce, slavného rockového zpěváka Alexe Bleache, ocitá na dlažbě. V rychlosti si sbalí pár kousků oblečení a nahrávky, které mu slavný donor odkázal, a s tímto skromným jměním vyrazí na velké gaučové tour po zašlých známostech. Od maloburžoazního bytu neúspěšného pravičáckého scénáristy, přes byteček Alexovy někdejší milenky, až po opuletní rezidenci nakoksovaného burzovního makléře. Za každou přechodnou štací však čeká perspektiva chodníku. Leda, že by Vernonovi ještě jednou naposled pomohl zesnulý Alex Bleach, respektive nahrávky, které mu odkázal. A možná pomohou nejen Vernonovi. 

Skutečným hrdinou románu totiž není Vernon Subutex, ale celá generace zklamaných a frustrovaných Pařížanů, jejichž rockovou vzpouru pohřbila totalita liberálního kapitalismu. Osamělá úřednice, která zamlada brousila baskytaru v punkové kapele, ale dnes je jejím největším odvazem vonná tyčinka. Mladá tatérka ubitá prácí v kavárně. Alžírský imigrant s odporem k islámu. Jeho dcera, která k islámu konvertuje. Pornoherečka v důchodu. A mnozí další, kteří zdánlivě nemají nic společného, ale díky Vernonovi se stanou nepravděpodobnou skupinou stmelenou vášní k hudbě.  

Despantes, která sama prošla nejrůznějšími sociálními rolemi, se nebojí využít svou románovou trilogii naplno a plně rozvíjí charakter skupiny nepravděpodobných hrdinů. Nechá promlouvat nudného centristu i kovaného skinheada, jejich radosti i traumata, společenská i vztahová selhání. Uchyluje se k nečekaným perspektivám a každá taková zpověď je pečlivě vytesaným ornamentem společenského retáblu současné Paříže. Díky prolnutí naturalismu a společenské reflexe bývá vděčnou kritickou zkratkou narýsovat přímku od Despentes k Michelu Houellebecqovi. Podobně jako tento doyen francouzské literatury se ani Despentes nebojí ožehavých a současných témat: sexuálního rozvolnění, islamizace Francie, komercionalizace kultury. 

Zde také nastává první háček. Není žádným tajemství, že u Houellebecqua se uštěpačná společenská kritika převtělila do klení starého muže na ubíhající oblaka. Zatímco Rozšíření bitevního pole představuje strhující a intimní zpověď muže tápajícího na hřišti bez hranic a pravidel, od Možností Ostrova se jeho tvorba zanáší spekulativními konstrukcemi, které přes svou šokantnost nedokáží zastřít společenskou redukci. U Vernona Subutuxe je tomu podobně. S posledním velkým představením postavy – zhruba v polovině trilogie – odchází nejsilnější rozměr románu, pečlivá a empatická charakterizace. Vedle zdynamizovaného děje se objevují skutečné společenské aluze, ale zatímco vnořit se do hlavy frustrovaného fašounka dokáže být pro autora této recenze vzrušující a neznámé, rozbor nálad po teroristických útocích na Bataclan se již nevymyká z moře komentářových sloupků v novinovém feedu.

S ústupem sebereflexivního charakterního psaní se navíc vytrácí i humor. Román ztuhne a zkožení a v závěru svou vážností působí jako parodie. Shodou okolností není zakončení tématicky nepodobné Houellebecqově Platformě s trapným ocáskem vědecké fantastiky z Možností ostrova. Schematizace děje pak jde ruku v ruce se zbanálněním formy. Podobně jako Houellebecq, ani Despentes není mistrem jazyka. Zatímco však překotné a chrlivé promluvy postav v první polovině dokáží zakrýt relativní prostotu slova, ke konci se vynořují nastrojené a vskutku hrozivé fráze jako: „Mužská touha se projevuje v imperativu.“

Všímavý čtenář si už jistě povšiml zajímavého paradoxu. V kritickém textu o románové trilogie Virginii Despantes Život Vernona Subutuexe, není nezmiňovanější jméno ani Virgine Despentes, ani Vernon Subutuex. Budiž mi ale omluvou, že Virginii Despentes k Michaelu Houllebecqovi přirovnává přímo český vydavatel. Bohužel nikoliv proto, že oba autory pojí i nepochopitelná záliba v Deep Purple.

Skutečným důvodem je, že v Garamondu chápou tržní potenciál takové paralely. O vydavatelském cashgrabu svědčí jednak dotlačení prvních dvou dílů na předvánoční trh, zatímco na třetí díl se muselo čekat do jara. Jednak i levný papír, absence záložky, hrozivá grafika a velmi ambiciozní cena. Nakonec zůstává ironický úšklebek, že Život Vernona Subutuxe zklamal nejen po literární stránce, ale také jako možnost reflexe a vzpoury proti zákonitostem pozdního kapitalismu. Což je dle autora těchto řádku druhý nejdůležitější úkol současné literatury. O tom prvním se rozepíši v následujícím textu.

autor: Virginie Despentes / přeložil: Petra Zikmundová / vydáno: 2017 / česky: 2023-2024 / nakladatelství: Garamond