Káčko

Nejdřív jsem si myslela, že to sem snad radši ani nenapíšu, ale pak jsem si uvědomila, že bych zase lhala, kdybych nenapsala, jak to opravdu bylo. 

Pustila jsem si Prodigy, Music for the jilted generation. Pamatuju si, jak jsem si od jednoho kluka, kterýho jsem od malička milovala, ale je to furt už ne tak pěknej kretén, půjčila tuhle kazetu a poslouchali jsme ji s bráchou. Ta hudba byla úplně jiná než všechno ostatní a tak zvláštně nás vtahovala. S bráchou jsme pak byli i na jejich koncertě, mně bylo asi patnáct a jemu čtrnáct, tak s náma šla máma. Bylo to v zimě venku v Praze na Výstavišti. Když jsme tam přišli, hlavní vchod byl už zavřenej, ale dostali jsme se tam bočním vchodem přes nějakou restauraci. Čekali jsme asi dvě nebo tři hodiny, než začnou hrát, mezitím tam hráli asi Plexis. Byli jsme zmzlí, ale hrozně moc jsme se na Prodigy těšili. Až začli hrát, máma řekla, že se to nedá poslouchat, a po dvou nebo třech písničkách jsme museli jít domu. Pamatuju si, jak jsme tu hudbu co nejdýl z dálky poslouchali ještě na parkovišti a byli jsme na mámu tenkrát hrozně naštvaný. Teď u toho cedéčka skládám prádlo a jsem ráda, že tam s náma tenkrát vůbec šla, i když jenom na chvilku, stálo to za to.   

Až to album dohrálo, vzpomněla jsem si na James, jednu skupinu, kterou jsem první roky na vejšce docela hodně poslouchala, a jedna z písniček, který mi vyskočily v hlavě, byla i písnička Getting away with it. Uslyšela jsem první tóny a úplně jsem si vybavila ty krásný jarní dny na jaře ve druháku na vejšce plný naděje. Malovala jsem, psala jsem a těšila jsem se, že příští rok pojedu na stipendium do Granady. Vzpomněla jsem si i na Placebo a jejich Special K a jak jsem tenkrát chtěla zjistit, co to jejich Special K vlastně znamená. Pustila jsem si jejich cedéčko Sleeping With Ghosts, to jsem ještě nevěděla, že mě to teprve čeká. 

A to Káčko je prej ketamin, to mi napsal někdo před dvěma rokama na instagramu.