Třešně

   Ležel pod stromem, břicho měl nacpané třešněmi a nic mu nechybělo. Sledoval kýčovitě pěkný den – zelená koruna stromů, ve které červené čepičky špačků ďobaly do červených třešní, tyrkysové nebe, žhnoucí slunce... Víčka mu začala trvale překrývat oči. Zvuky fauny a flóry splývaly v jedno...

   Škubl sebou, neboť mu na čelo dopadla třešeň... a druhá.

Sakra! Zatracenej špaček! Vyskočil a zahrozil směrem vzhůru do koruny stromu.

Chichichi... Ozvalo se zhora.

Překvapeně očima propátral větve a na jedné uviděl neuvěřitelně krásného “ptáčka”. Dosedl do trávy a okouzleně zíral. Na větvi seděla dívka s obříma očima, kratinkými černými vlasy, dlouhýma nohama a štíhlým tělem vězícím v úzkých černých šatech a pojídala třešně.

Po-pojď ke mně. Vykoktal

Dívka ledně seskočila na zem a za ní se snesl její červený šátek, posadila se mu k nohám.

Černé oči ho hypnotizovaly a on se v nich ztrácel. Během chvíle ji držel v náručí a – světe, div se – ona se nebránila. Spokojeně se s ní proplétal...

   Otevřel oči a rozhlédl se. Došpulil vyšpulené rty.

Kde-kde jsi? Zase koktal.

Na větývce kousek nad ním seděl špaček s třešní v zobáku.

No príma, ta jsem celej já. Zamiluju se do špačka... Hodem ptákovi třešeň vrátil.