Kapky na okenním skle

Vím a ctím, ale bráním se ponížení obhajobou svého, to je velikost. 

Proč by měla být skromnost falešná? Proč by sis na ni měl hrát? Skromnost je ctnost, to snad nevíš?

Proč, že si nehraji na falešně skromného?

jen technicky - nemáš tam nic, čemu by se nedalo nerozumět, ale to je vedlejší

hlavní je, že i teď dokazuješ svou nekritičnost

Když mým básním nerozumíte, to neznamená, že jsem nekritický. 

To o tvé nekritičnosti neříká zhola nic. 

Píši podle sebe, ne podle vás. 

Litartsi, kromě tebe si nevybavuji autora, který by se tady nekriticky chválil. Jak to má náročný, že tomu mi čtenáři ani nerozumíme, prorýmovaný, bezchybný a dokonalý... Ty si fakt nevidíš ani na špičku nosu. 

Umbratico,

tyto diskuse také k něčemu jsou, jako i určité vyvětrání vzduchu, kde se autoři většinou jen nekriticky chválí. Jinak já jsem z úplně jiného světa jako ty a sleduji úplně jiné cíle. Nebudu si tvých básní dál všímat, jen když mi přijde zase nějaké to avízo, tak se podívám.  

Safiáne,

já píšu v posledních letech buď pro čtenáře tady na Písmáku, nebo nepíšu vůbec. Nový Písmák, ale o moje básničky evidentně nestojí. V srpnu jsem zveřejnila po hodně dlohé době šest básní ve vázaném verši a dopadlo to katastrofálně. Od září se buď vrátím k haiku nebo se zas na pár měsíců odmlčím.

Merxanto,

dobře děláš, že dlouhé diskuse nečteš. Většinou totiž vedou do slepé uličky. Dík zas típek.

Litartsi,

naše diskuse evidentně nikam nevede. Já už jsem si tě nevšímala celé měsíce a bude nejlepší, když si přestaneš všímat i ty mne. Přeju ti hodně úspěchů a pochopení, po kterém tak toužíš. Já už na tvoje kritiky reagovat nebudu.

Um, to s těmi architekty jsi pochopila, možná pro odlehčení, špatně. Napsal jsem k tomu něco, ale neuložilo se to. Tak alespoň řeknu, že brát při psaní v potaz čtenáře v té míře, jako to děláš ty, se mi nezdá nutné. Psát pro sebe má také své kouzlo. 

Takové pěkně sesumírované vyprávění.

Dlouhé diskuze nečtu.

Umbratico,

ono záleží také na tom, o jakou kritiku jde. Pokud ta dostatečně nechápe básnické dílo a vytýká mu něco, co je jeho specifickou předností, tak dílo naopak poškozuje. To bychom si museli popovídat o něčem konkrétním.   

Litarsi, na tom, když ti někdo napíše, že nemáš pro poezii vůbec žádné vlohy, nemáš soudnost, jsi nesebekritický..., není nic urážlivého. To je fakt, který stále svou tvourbou a komentáři potvrzuješ!

To ano. I dejme tomu "odborná" kritika sem patří a já sama o ni stojím. Ale už řadu let ti třeba Radovan a Safián vysvětlují, v čem děláš chyby a ty ses z toho nijak nepoučil. Kritika má smysl vlastně jen tehdy, když si z ní kritizovaný autor něco vezme a díky kritice pak píše líp. Kritika ztrácí smysl, když autor s kritikou pouze polemizuje, v ničem se z kritiky nepoučí a píše pořád stejně špatně.

Ale i to sem patří, kritika básnických děl, která podporuje kvalitativní vývoj autorů. Sama jsi chtěla, abych ti vysvětlil, proč se ti báseň dál kazí. 

Litartsi,

já přece nezpochybňuji tvůj vysokoškolský titul. Nepátrala jsem o tom, co jsi kde postavil, ale jiní po tom pátrali a nic pozoruhodného nenašli a já nemám důvod jim nevěřit. Tvé výsledky jakožto architekta já ale nehodnotím a znovu opakuji: tady nejsme na akademické půdě, nejsme tu proto, abychom nějak exaktně dokazovali, kdo píše špatně a kdo skvěle. Písmák je hlavně tržnice a taky malá sociální síť dnes už rozpadlá do různých bublin. Modernisté nebudou číst mne ani tebe a až jich tu bude víc a víc, dřív nebo později stejně oba vyklidíme pole.

Píši pro čtenáře, ale ty náročnější. I tady mívám takové, byť je jich málo. Ty píšeš urážlivé odsudky, že nemám pro poezii vůbec žádné vlohy, nemám soudnost, jsem nesebekritický, moje básně jsou naprosto zmatené a bezobsažné, že jsem diletant. Mimo jiné titul "Ing" je vysokoškolský. 

Litartsi,

má sebekritika spočívá v tom, že mažu vše, co nedostane aspoň 15tipů, nebo výběr. Už jsem ti psala, že tady píšeme pro sebe navzájem, že tady autor píše pro čtenáře, ne proto, aby se o svém dílku neustále s někým hádal. Nelze přece nikomu dokazovat, že ta nebo ona báseň je dobrá. Když je dobrá, někdo si jí všimne, někdo ji pochválí, někdo si ji dá do oblíbených. O to přece na amatérském litwebu jde. O co jiného? Tady nejsme na akademické půdě, kde bychom rozšroubovávali a zase skládali každý verš.  Připomínej si pořád, že bys měl psát hlavně pro čtenáře a ne sám pro sebe a třeba se ti něco slušného časem napsat podaří.

Umbratico,

pro poezii nemám vůbec žádné vlohy, soudnost a schopnost sebekritiky mi chybí u všech mých básní, které jsem na Písmáku zveřejnil. Ty jsi je všechny četla? Jak snadné něco takového napsat. Dobře, ale mohla bys toto tvrzení vysvětlit konkrétně na některé z těch básní? Chtělo by to ještě nějaké odbornější pojednání, návštěvnost a tipy nic objektivnějšího nedokazují.  

emme,

pan Litarts po delší době oslovil mne, ne já jeho. Já už si několik let jeho básní nevšímám. Když mě někdo osloví, připadá mi slušné odpovědět. 

Safiáne,

děkuji za informace. Předpokládala jsem, že každý "úředně uznaný" architekt musí být akademický architekt a připadá mi dost zvláštní, že tomu tak být nemusí. Jakou záruku mám, že mi dům nevržený architektem bez patřičného vzdělání, nespadne?

Ke psaní poezie není ovšem vysokoškolské vzdělání nezbytné. Vždyť i pasáci z hor, třeba z Beskyd psali v devatenáctém století písňové texty(vlastně vázané verše), jaké by pan Litarts nedokázal napsat v žádném případě. Poezie není o znalostech a mudrování (teď střílím i do vlastních řad), nejdůležitější je v ní cit a intuice.

Benetko,

jsem ráda, že se líbilo. Díky.

Mariane,

smutné je ale to, že pan Litarts je o svých vysokých kvalitách přesvědčený. Když odhlédneme od naprosté zmatenosti a bezobsažnosti jeho děl, zcela objektivně se přece dá posoudit forma vázaného verše. Když ale pana L. upozorním na chyby v rytmu nebo v počtu slabik, odsekne mi. že on to tak chtěl, že to nejsou chyby, ale umělecký záměr. Tak o čem se pak vlastně bavit? 

Litartsi,

soudnost a schopnost sebekritiky ti chybí u všech básní, které jsi na Písmáku zveřejnil. Možná jsi dobrý architekt, to nevím, protože neznám žádné tvé realizace, pro poezii ale nemáš vůbec žádné vlohy a při tom tě tak nějak nepřekvapuje, že nedostáváš žádné tipy a že tvoje dílka téměř nikdo nečte. Není tohle naprostá ztráta soudnosti a sebekritiky? Místo aby sis vzal k srdci rady lidí, kteří poezii rozumí, hádáš se s nimi, jako bys je mohl těmi hádkami přimět k tomu, aby tě pochopili, aby četli tvá dílka a dávali jim tip. Básníci ale musí čtenáře oslovit bez vysvětlování, jak jsou jejich výtvory skvělé a kvalitní. Hádkami a obhajobami svých děl se ještě nikdo skutečným básníkem nestal.

Pane Safiáne,

co se týče těch mých památkářských návrhů pro Prahu (dostavba Staroměstského náměstí, přestavba průčelí domu U zvonu, průčelí chrámu P.M. v Emauzích, Tančícího domu a Nové scény ND, tak se nejedná o historizující slepou uličku, ale o kvalitní řešení těchto úkolů v daném historickém prostředí. Na rozdíl od architektury, která tam nyní stojí či nestojí (torzo Staroměstské radnice). Co se týče návrhu na přestavbu pláště Nové scény ND, tak zde jsem se zúčastnil vypsané architektonické soutěže (v r.2009). Návrh byl vystaven s ostatními na Divadelním náměstí i jinde v republice. Ostatní návrhy jsou nesoutěžní. Kdyby byla vypsána nová soutěž na dostavbu SN, tak bych se rovněž zúčastnil. 

Ani mým básním i výrokům nechybí soudnost a schopnost sebekritiky. Co špatného jsem napsal o rýmu? Nic neignoruji, jen dále rozvíjím. Básně se nepíší jen pro konkurenční básníky, ale i pro nezávislou a nezaujatou veřejnost. Nepíši je jen zde.  

Vlastně svým způsobem obdivuji vytrvalost všech zúćastněných, ale nedala by se vložená energie využít jinak než ke vzájemnému přesvědčování o pravdě?

Možná je to však nějaká podivná hra, při které je všem dobře. Tak potom pardón, běžím zase jinam... 

Pane Litartsi, kdybyste alespoň na chvíli opustil váš, pro druhé uzavřený, svět vlastní teorie a otevřel jej tomu všeobecně používanému, pak byste nemohl napsat takovou kravinu o rýmu. Rýmy jsou věcně roztříděné jako rostliny nebo zvířata a teorie nic neříká o jejich dokonalosti a kráse. Jejich hodnocení je možné teprve skrze vztah k nějaké individuální nebo skupinové poetice. Vy tyto vazby ignorujete. Pak vám ovšem nikdo neporozumí. Možná snad buřiči, kteří v ignoranci vidí spásu duše, a tak tleskají každé bizarnosti. 

Soudnost a schopnost sebekritiky chybí nejen vašim básním, ale dokonce každému vašemu výroku. Vy to vážně nevidíte? Neplatí na vás občas to, co napsal  Halas  Kalistovi?

Tvé verše jsou, Zdeňku zcela bez pohlaví.

Že tě to, hochu, vůbec dělat baví.

Přesto mám na stole vaše verše: Není vědec, ani světec. ... Ty se mi líbily.

Um, architekt není chráněný titul, takže si tak může (a mohl) říkat kdokoliv. Pan Litarts, pokud to nedohnal v několika posledních letech, není vysokoškolsky vzdělaný architekt. Pokud má v tomto směru nějaké vzdělání, pak to je zahradní architektura. Už si nepamatuji, zdali to je vysokoškolská Lednice nebo nějaká střední škola. Ve svém portfoliu realizací uváděl ještě celkem nedávno pouze  úpravy několika velmi drobných staveb v krajině (v rozsahu Božích muk a pod.).  Amatérsky (mimo soutěže nebo regulérní úřední postupy, tedy nezávisle na procesech, které navrhování a povolování staveb velmi ovlivňují) se zabýval návrhy na dostavbu Staroměstského náměstí (radnice), úpravami stávajících staveb, se kterými nesouhlasil ( např. reakce na památkářský  projekt domu U zvonu, který byl ze zcelující barokní úpravy regotizován, Tančící dům atd.) Je pravda, že podklady studoval velmi pečlivě a že by byl v tomto směru velmi dobrým památkářem. Otázkou je, jak by působil v úředních věcech. Jeho návrhy, z jeho strany urputně a nesnášenlivě hájené podobně jako jeho poezie, jsou totiž historizující slepou uličkou a jejich forma nedosahuje takové úrovně, aby jí mohla být, třeba jen teoreticky, měřena stávající podoba těchto staveb.

Mnohokrát jsem uváděl, a vidím, že marně, že nejsem vyškoleným odborníkem, že veškeré mé poznatky jsou výsledkem praxe. Pravda, praxe následně konfrontované s různými příručkami. Z této praxe bych rád připomněl, že i volný verš je založen na jisté "vázanosti", a to intonací, která jej dovede tak přiblížit vázanému verši, že jediným rozdílem zůstává s vazbou obvykle spjatý rým. Pokud překládáš, víš, že právě rým je velkým důvodem "nepřeložitelnosti" některých veršů. Ideální je v tomto směru blankvers, vazba bez rýmů. Dnešní "volný" verš se rozšířil zřejmě díky praxi undergroundu, o které Václav Černý řekl: zrušili všechno, i gramatiku.

kdyby se dávaly červené za nadutost, myslím, že vítěze máme ;)

Uveď příklad některé mé básně, kde mi chybí soudnost a zejména schopnost sebekritiky. 

toot,

já se snažím být objektivní a musím uznat, že pan Litarts je docela vzdělaný v oblasti výtvarného umění. O malířství se s ním dá diskutovat velmi dobře, protože jakýsi základ mu asi dala škola a zbytek znalostí četba. Nevím, jestli by se mi líbily jeho obrazy, pokud nějaké maluje, ale diskuse o malířství dávala smysl. Je zvláštní, že soudnost v jednom oboru (malířství) nezaručuje soudnost v jiném oboru (poezie). Po několika letech kontaktů s panem Litartsem se mi zdá, že, co se poezie týče, mu soudnost a zejména schopnost sebekritiky zcela chybí a bude chybět i nadále.

Mně jde o jiné hodnoty. 

:D jéje ... no - za Janinu a Silene bych nestrčila do ohně jenom ruku, ale klidně bych do něj skočila celá ... to platí i v případě Um, Alenakar i musaši ... jsou to vynikající básnířky. A jsou tu i jiní, skvělí básníci.

Tak prosím, pane Litarts - na ně mně nešahat.

Safiána znám pouze jako znalce (s dílem jsem se neměla tu čest setkat - bo možná jo, kdo ví) ...

To je legrace ... toto. :)

Litartsi,

uznávám, že na Alenakar já nemám. Dokázala získat za jednu svou básničku dokonce 52 tipů, což mně se nikdy nepodařilo.

Nemáš takový básnický cit a rozum, jako jej nemají ani ti, které jsi jmenovala. Silně mi tady také připomínáš Alenakar.

Radovane,

pan Litarts je architekt a já si vážím každého, kdo vystudoval vysokou školu. Na poezii ale žádné "papíry" nemá. Jistěže člověk na poezii papíry mít nemusí. Pan Seiferrt dokonce neměl ani maturitu a získal dokonce Nobelovu cenu. Básníka je třeba vždy hodnotit podle toho, co napsal a ne podle toho, jaké názory propaguje. Kdyby pan Litarts psal skvělé básně a měl pouze ujeté názory jako například, že počet slabik ve slovech musí odpovídat zvolenému rytmu, dávala bych mu za jeho skvělé básně tipy i tak. Pan Litarts ale skvělé básně (zatím) nepíše a bylo by pro něj velkým úspěchem, kdyby napsal aspoň jednu báseň, která by se dala označit za "průměrnou".

Mezi námi, já bych se Litartse neptal ani na ten dům.

Litartsi,

problém je ale v tom, že ta tvá kriteria jsou v přímém rozporu s názory všech odborníků tady na Písmáku jako jsou Janina, toot nebo Safián a jako byla Silene. Při vší úctě dám více na mínění odborně vzdělaných lidí než na mínění samouků tvého ražení. Kdybych potřebovala přestavět dům, zeptám se tě na radu, ale kdybych potřebovala přestavět báseň, obrátím se na nějakého bohemistu nebo jazykovědce.

Můžu báseň hodnotit kdykoliv a z kterékoliv doby, podle vlastních kritérií a uměleckých nároků. 

Litartsi,

oba víme, co je tady na Písmáku průměr...  Tuhle básničku ale můžeš těžko hodnotit 2.8., když byla zveřejněna 1.8.. Nemůžeš přece vyloučit, že tohle dílko v dalších dnech zaujme ještě i další čtenáře.

Radovane, Goro,

moc děkuji za výběr a vážím si.

Mariane,

a já jsem zase ráda, že lidi mají pořád cit pro vázaný verš a že zvuková stránka poezie má pořád svou hodnotu. Slova nemusejí zůstávat jen slovy. Někdy se mohou změnit i v hudbu a kdyby se mi to občas podařilo, určitě tu najdu čtenáře, kteří si toho všimnou.  Díky.

Janino,

ten tvůj příklad "přirozeného", ač pracně vymodelovaného, účesu je báječný. Ke konečnému tvaru úspěšné básně lze dospět různými způsoby. Někdo má ten dar napsat všechno na první dobrou, jiný se s básní moří, piluje ji a piluje, třeba i několik dní, třeba i několik let (Erben psal Kytici, tuším, dvacet let...) a výsledek může být taky brilantní a může vypadat jako boží vnuknutí.

Včera jsme se bavily o kouzlu posezónních, vzpomínacích básniček, tak ti z jedné posílám ukázku. Mou chybou asi je, že nezůstanu u lehké popové nostalgie jako Karel Gott v Září, ale často si mne podmaní dekadentní melancholie.

Za vlnou vlna stopy v písku maže,

nad dunami zas žloutnou stébla trav.

Dny bez dopisů, vzpomínek a zpráv...

Jsou vylidněné prázdné hladké pláže.

Ten smutný podzim na pobřeží Baltu,

kdy chladný vítr nepřestává vát...

Nač trápit se dál? Čeho litovat?

I beze slov zní v baladickém altu

stesk svědectví a účast vichřice...

A borovice ponurým jsou sborem

a hejno racků krouží nad praporem

a bílá vlajka trčí z ostřice.

emme,

může to být tak, jak píšeš, ale může to být i úplně jinakl. Lidé jsou velmi různí a taky básníci jsou velmi různí. Někteří v potu tváře tvrdě pracují a jiní prostě jen zapíšou to, co jim nadiktuje, nebo laškovně pošeptá do ouška vnitřní hlas. Někteří potřebují emoce k tomu, aby vůbec začali něco psát a jiní, jako třeba Edgar Allan Poe, nepotřebují emoce vůbec, stačí jim jen negativní životní zkušenosti a chladný rozum, na základě kterého báseň "sestrojí" stejně umně jako horror nebo detektivku.

Průměr. 

nevím co dodat, výběr

Je mi trochu líto baby Jagy a prince Drsoně – ti se při své básnické tvorbě museli asi nadřít jako koně...

Ale na lehce vážnější notečku (a neřeknu nic nového), tvoje verše se mi trvale mírně řečeno zamlouvají. 

krásné rýmování...jsem rád, že smysl pro rým stále žije

Ideálně, když ta pracnost z toho není poznat.

To mi připomíná, jak mi kdysi muž chválil účes - to se mi líbí, je to takové přirozené - a já měla za sebou 2 hoďky u kadeřnice :)

Někde na počátku, myslím si, ta emoce jako hybatel je, ale dál je to práce. 

Láska je taky emoce. Ale vydržet a dokončit onu 'stavbu' je práce. 

Litartsi,

slovo "nějaká" (tvář, resp múza) se zde opakuje proto, že jde o básnickou figuru, které se říká anafora. Jednoslabičná slova zase je třeba postavit na začátek verše proto, aby bylo dosaženo jambického rytmování, které se tu prolíná s daktylotrochejem.

Moje básnička se ti samozřejmě líbit nemusí a ani mě nepřekvapuje, že se ti nelíbí. Máš patrně velmi specifický vkus, protože se ti nelíbí prakticky nic. Nepamatuju si, komus dal naposledy tip.

Toot,

poezie se dá recitovat (jsem bývalá sotěžní recitátorka a taky jsem jako dítko recitovala angažované básničky v agitačním středisku), taky může sama lézt do uší. To se ovšem týká prakticky výhradně vázaných veršů. Ale některé lidi zvuk bere. O tom svědčí třeba to, kolik lidí na internetu vášnivě přednáší Karla Hlaváčka.

Např. již výrazem "nějaké", navíc se opakujícím. Opakováním předložky "za","bez" či výběrem slov ("tvořit - jitřit"/tvrdá výslovnost v následnosti/), slovosledem veršů i rytmem a rýmy. Pozor i na vkládání popisného slovesa "je" (předposlední verš). První dvě sloky mají střídavé rýmy, ale ve třetí sloce je již nerýmované "zelenat - zmatená". 

Um, to nejde srovnávat. Protože ... hudba ti vleze do uší sama, ale poezii musíš číst. 

toot,

já jsem podle některých tady "iba remeselník". Ale nestydím se za to, když mnozí čtenáři mají rádi řemeslo.  Vlastně nejsíš asi dost dobře nechápu, co dnes znamená být umělec. Z mnohých umělců jsem dost v rozpacích. Když mě emocionálně chytí hudba, nějaká nová melodie, zatleskám v duchu a dál o tom nedumám. Když mě ale chytí nějaká nová současná báseň, řeknu si: tak to je zajímavé, to je velmi zvláštní nápad - ale - tohle dnes stačí? A koho ještě tohle zaujme?  Človíčka z ulice asi ne. Jenže nová písnička, nová povedená melodie, zaujme i toho človíčka z ulice.

mmm, já mám ráda řemeslo a zajímavé motivy :) a když je v básni tzv. "easter egg" - to mě vždy potěší

toot,

já si sama pro sebe označuji současnou (= "oficiální") poezii za "pocitářskou". Jde v ní o to buď své vlastní pocity básní vyjádřit, nebo díky novým neotřelým postupům v čtenáři nové a neotřelé pocity vyvolat. Pokud v tom prvním případě vyjadřujeme sami sebe, musíme prý být autentičtí, jinak prý zkušený kritik pozná, že si jen na něco hrajeme... To jsou ovšem jen doktríny a lehce zpochybnitelné teze. Já myslím, že moderním básníkům stačí,když dokážou ve čtenářích vyvolat patřičné pocity a dojmy a to, co skutečně prožívají, je úplně vedlejší. Pocity a dojmy dnes totiž znamenají víc než myšlenky a v mnoha básních ani žádné myšlenky nejsou. 

Já mám raději autemtické imprese než vymyšlené exprese vytvořené hlavně proto, aby autor byl originální a zajímavý...  Částečně i o tom ta básnička je. 

Um ... na to nedokážu odpovědět. Emoce dlouhá léta byly považovány za divou zvěř, kterou je nutné kortit. Někde se to zlomilo a nyní je mnozí nechávají volně pobíhat. Asi je to ... skoro jako s vázaným veršem. Emoce vznikne, chytí se, nechá se uzrát, a třeba se i přetvoří v jinou. Ušlechtí se ... Jako celek je to těžké téma.

Janino,

jsem moc ráda, že se ti básnička líbí. Co se rytmu týče, máš naprostou pravdu. Bylo by konstrukčně správnější použít slovosled, který navrhuješ ty.  Básničky o devíti a osmi slabikách je možné psát v daktylotrocheji - to zní asi nejpřirozeněji, nebo v jambu, nebo je tak nějak rozkolísat a vytvořit něco mezi tím. Mně se líbí tenhle typ básní trochu rozkolísávat. Ale v příštím týdnu zveřejním jednu básničku 9/6 v (doufám) čistém jambu. Posílám ukázku:

Čas cylindrů, co vzuchem letí,

svit blikotavých lamp,

čas kaštanů, slin v ústech dětí,

stín ženy typu vamp,

jež postává vždy na nároží,

pak bloumá sem a tam,

neb jest i ona jenom zboží

pro toho, kdo je sám...

Pohlazení slovy a jejich melodií... díky. Krásně se četlo a taky je to pravdivé.

(V zájmu té melodie, kdyby se přehodil slovosled u verše "až se ze spánku proberou" na "až ze spánku se proberou", byl by rytmus hlaďounký... Podobně "Už začaly se zelenat". Vím, zní to trochu archaicky, ale myslím, že tady by to nevadilo. Jen drobnosti, jasně.)

toot,

díky za típek. Ale v tvém případě, stejně jako v případě Janiny, bych byla vděčná i za kritiku. Myslíte, že je nutné, aby dobrý básník byl vždy plný emocí?

:)

Zajíci,

ano, Seiferta mám taky ráda. Já bych ale chtěla umět psát spíš jako Achmatovová nebo Jesenin. Psát napůl lidovou píseň a napůl brilantní intelektuálský konstrukt.

Goro,

já jsem extrémní případ. Opravdu někdy píšu lehce, třebaže nejsem zamilovaná. Někdy ale zase píšu velmi obtížně a pomalu. Je to případ od případu. Já závidím lidem, kteří píšou dobře díky pozitivním emocím. Současní básníci, například Milan Šedivý, si naopak myslí, že básníci píšou dobře hlavně kvůli negativním emocím - vzteku, rozhořčení, pocitu ublíženosti atp. Ale jsou vůbec emoce, ať už ty pozitivní jako láska, nebo ty negativní, jako třeba pocit křivdy, potřeba k tomu, aby člověk napsal dobrou báseň, Já si myslím, že to záleží čistě na osobnosti člověka. Dobrou báseň může napsat někdo ledově chladný jako E. A. Poe stejně tak dobře jako duševně vyšinutý zamilovaný milenec. 

"Píše tak lehce, kdo má rád." Nádherné verše, skoro jako od nějakého klasika. Třeba u veršů, kde se píše o jaru, jsem si vzpomněl na Seiferta, tak mi ho to evokovalo.

Píšeš opravdu lehce...

A proč se to dál kazí? Vysvětli mi to, Litartsi.

Já si myslím, že báseň má smysl pouze jako celek, že má smysl hlavně její obsah, o kterém by někdo třeba mohl přemýšlet. ...Uvidíme časem. 

První sloka je pěkná, dál se to ale kazí.