Písnička pracovní

Dík, Romane, upřímně přiznávám, že nevím, jak to dělám :D O čakrách vím prd... Ale vnímám to jako pochvalu a od tebe potěší!

... :):).

Píseň si tedy nedokáži představit, Jano :) (jinak jsem chtěl poznamenat, že ve Tvých kouscích

- právě i v tomto - se často snoubí energie, korespondující s naší tzv. kořenovou čakrou :), s nějakým tzv. vyšším vhledem :); - a snad proto jsou tvé věci svižné, a čtenářsky nadprůměrně zajímavé... :):)  )

Romane, tak to muselo být náročné. O tom by se snad ani nedala napsat písnička ;)

... .

Jo :); když jsem v září roku 1994 začal pracovat jako geodet OSVČ :) (Hustopeče u Brna), dělal jsem v kanceláři docela i často na něčem po celou noc :); ráno ovšem - nejpozději cca v 05:30 hod. - zamčil jsem za sebou pečlivě veškeré naše dveře :), ..., vyběhl na náměstí, skočil do auta, a uháněl do obce cca 5 km vzdálené - abych neporušil řád :), ..., aby se o mně nadalo říci, že z práce nejezdím domů... :)

(doma jsem pak ulehl alespoň na 15-30 minut :), ..., pak se osprchoval :), vyřídil nejnutnější věci :), a uháněl autem zase zpátky do práce (když jsem vyjel v 07:15 hod, byl jsem tam opět prvý :), když cca až v 07:30, byl jsem většinou už druhý :), jelikož jedna moje zaměstnankyně - hustopečeská děvčička - chodila do práce  zbytečně brzy (další mí zaměstnanci většinou potom až na osmou... :) ) ),

- Tehdy jsem vydržel nespat v kuse i 48 hodin - plus dalších 12, v případě veliké potřeby... :); jó - byla to prostě jiná doba...:):)!

Super básnička, taková krutá realita. 

Ta se má ;)

Hutka napsal Rozbroj v kuchyni. Ale někdy je lepší toho všeho nechat ono se to ne.....e. Kolikrát se manželka ptá co má vařit a já jí řeknu nemusíš dělat nic, udělám si ovesnou kaši:).

To je v pohodě, já už z toho vedra šilhám a místo "vrhla" jsem přečetla "vtrhla" :D

:)

Slovo "zvrátit" vše napravilo...

.

Rhode,

mně došlo, že by to byl jinak dodatek na blití. A podařilo se mi to zvrátit. 

Kočkodane - jsem rád, že Ti před poslední větou (myslím v tom dodatku) nedošla písmena...  :)

Bez vypnutí nakop písí

člen středního menedžmentu.

„Všechno bude jako kdysi.

Moje zlato, nebreč, jsem tu

pro tebe zas v první řadě.

Priority měním totiž.“

Přitiskl se k choti Nadě.

„Opět vnímám, že mi voníš...“

A já, Jani, vnímám, že jsi mezi nás vrhla. Samozřejmě myslím další pěkné dílko. :-)

Tak tohle sedí. SUPER! V posledních cca 2 měsících to sedí i na mě (asi), hlavně ta pasáž o nikdy nekončící směně. Takže tohle jsem si potřeboval přečíst...   :)

Je to tak... dobře, Janino:-)

:)