Před odletem

(Velmi dobré, Umbratica)
Nebojím se napsat špica
I štěbetám, že bude líp
(Než odletím, jasný tip)

Hanko,

"náš" hřbitov je poměrně velký. Někteří lidé ale přestávají za hroby platit a o uvolněná místa je jen malý zájem. Staré hroby jsou odstraněny a správa hřbitova místo nich rozmisťuje lavičky. Jediné, co se rozšiřuje jsou malinké hrobečky, tak metr krát metr, pro uložení uren. ...Nevím, jestli někteří z nás jsou tak chudí, nebo tak lakomí, že nedopřejí mrtvým ani pořádný hrob.

Al Jale, díky.

Janino,

já na hřbitově občas vidím, jak někdo stojí u hrobu a tiše si povídá s mrtvým nebo s mrtvými. Třeba takoví lidé nosí na hřbitov kromě květin i čerstvé zprávy.

Znám jednoho pána, který své manželce nemohl přijít na jméno, nikdy o ní nic dobrého neřekl a doma se moc nezdržoval, aby s ní nemusel být v jednom bytě. Pak ale ta paní s velkou nadváhou umřela na covid a od té doby často potkávám vdovce, jak nese na hřbitov kytku. Takovou proměnu bych od toho člověka nečekala a taky je pro mne zvláštní, když "věrní až za hrob" jsou i někteří muži.

Já jsem chodívala v dětství s prababičkou na hřbitov tak jednou, dvakrát týdně. Ta tam ale chodila za svou matkou a za bratrem, který umřel v první světové.  Manžel mé prababičky, můj pradědeček, kterého jsem nikdy neviděla, byl tkalcovský mistr a zakládal různě po Evropě továrny. Po druhé světové válce se ale ztratil v Rumunsku a už se nikdy nenašel.

Vesuvanko,

jsem ráda, že se líbí i tak smutná básnička. Díky.

Knihomole,

vázané budu tento měsíc dávat jen do dílny. Uvidím, jak to dopadne. Třeba už ode mne nebudou čtenáři chtít ani volné ani vázané a já budu konečně mít nárok na písmáckou penzi.

Báseň pekná, ako všetky tvoje...aj obsahovo...

Kým mama vládala, udržiavala hroby blízkych, brala to ako samozrejmosť, ako "sobotné upratovanie" u nás doma...prebrala som to po jej odchode...nakupovala som(a nakupujem doteraz) náruče kvetín, rôzne lampáše, teší ma, ak sú hroby pestrofarebné, veselé, s farebnými svetielkami...do odchodu autobusu sedím pri nich a spomínam, spomínam na to pekné, čo sme prežili...( a nie som vdova... vdovský dôchodok by nebol zlý:)

Tých, ktorí sa o hroby starajú len z povinnosti ľahko rozlíšiť - na hroboch je celý rok vianočná výzdoba, či dokonca tá dušičkovská...je to na každom, ako vníma miesto posledného odpočinku blízkych...ja nechcem, aby mal niekto so mnou starosti aj po smrti...prach si a na prach sa obrátiš...a tak môžem byť všade...:)

Moc pěkné 

Hezky napsáno... Někdy mi to vzorné oprašování náhrobních kamenů přijde jako divadýlko pro okolí, jakási soutěž... Pak ale vidím svého devadesátiletého tátu, jak zase už nese mamince na hřbitov nějaký "dárek"... luční kvítko, co cestou utrhnul, kamínek ohlazený vodou, mušli od moře, kde byl s námi na zájezdu... a všechny moje ušklíbající se myšlenky jsou pryč. Když je to pravdivé, je to krása.

Pěkné a výstižné, Tip

Tie viazané mám radšej.

Goro,

za mého dětství byl náš malý statek ještě plný hospodářského zvířectva a taky plný much a tím pádem i vlaštovek. Vlaštovky měly hnízda vevnitř ve chlévech, takže se nezavírala okna. Když si někdy udělaly hnízdo i v chodbě, vyndala se tabulka skla z okýnka nad domovními dveřmi. Rorýsy jsme vůbec neznali. Dnes je do konce července všude plno ukřičených rorýsů a vlaštovky se u nás objeví teprve až zmizí rorýsi, jsou u nás jen v srpnu a chvilku v září. Pak už je, aspoň co se ptáčků týče, podivné smutné ticho. 

Zručně napsané (jako vždy), dobře odpozorované postřehy. Boží taktovka je "boží".