Phantasia XLII.

Sen z dnešního rána (6:47)

Poslední zkouška ve škole před získáním titulu. Jsem nervózní jako prase. Zůstali jsme ze všech těch desítek kandidátů poslední čtyři. A já jsem nejposlednější kdo musí splnit. Zkoušející mi podává ruku a řiká: Obstál jste! Nyní vás čeká zkouška životem. Vaše první praxe. Podává mi obálku na které je napsána adresa mého dalšího působení: Brandýs nad Labem. (hopsa hejsa do Brandejsa! ) Dává mi ruku se slovy HODNĚ ŠTĚSTÍ. No tak jo. Děkuju! A teď to jdeme oslavit! Hanka Cíťa Petr a já. Cíťa nalévá do pohárků slivovici. Celkem třikrát. A co já?!?!?! Křičím na ostatní. Já su vosk?! Oni si mezi tím přiťukávají a já se snažím domoci svého. Nakonec mi Cíťa říká: Nechápu jak jsem na tebe mohla zapomenout...?

Sen z dnešního odpoledne (14:47)

Bůh s náma ztratil trpělivost. Už zase. Apokalypsa v: 2.0 Celý svět opět zaplaví voda. Stojím ve vratech kostela a sleduji jak se na obzoru zvedá obří přílivová vlna. Vykloním se ven a řikám přítomným: Zbohem. Nastal soudný den. Vypadá to že mi nikdo nevěří ale já vím že to máme všichni spočítané.

Střih.

Newim jak ale přežil jsem. Vyvolený? Noe č.2? Jsem na ostrůvku kde se ve vánku kolébají palmy a dole pod nimi nějaký muž okopává záhonky. Chci jej oslovit ale někdo (Anděl?) mi řiká: Neruš Boha při práci...