Dny zašlé slávy

To haiku o uklánějícím se sněhulákovi asi moje nebude, ale taky bych něco podobného dokázala napsat:

Polední slunce -

S úctou se mu uklání

i sněhulák

Teď právě mě napadlo další sněhulácké senrjú pro tebe:

První sněženky!

I sněhuláci z nich jsou

naměkko

Díky za návštěvy i za variace!

Alenakar: U toho tání jsem si vzpomněl na nějaké haiku s uklánějcími se sněhuláky... Ale nevím, jestli to bylo to tvoje. V mém případě už bylo na uklánění pozdě, zbyly jen ty hromádky.

Druhý den taje -

Na hromádce sněhu jen

hrnec a mrkev

Mám tady někde cosi podobného, pokud jsem to už nesmazala. Míváme podobné nápady. Tip.

Já zohyzdím ještě tu původní verzi:

K tělu mu čichla

„fuj, smrdíš od močůvky!“

chuť na sex ztrácí

;-)

Zeanddrich: Tak už jsem si vzpomněl:

kde se tu vzali?

pod lampou se ohlíží

po sněhulácích 

;-)

Hm. - A co ještě jedno haiku - na začátek, se sněhuláky dosud stojícími...? :)

Díky za kritiku! Ten první verš je popravdě trochu přepjatý a doslovný - zkusil jsem ho uzemnit a dodat mu lepší kontext (ať tam jsou slyšet i ty hlasy dětí, které už odezněly).
A možná budou lépe než růvky vyznívat hrůbky (protože těm záhonkovým hrůbkům se zbytky sněhuláků poodbají nejvíc).

Pomíjivost by se s trochou trpělivosti dala vyjádřit i jinak... a to růvky je zvláštní. tedy pro mě... vím, je to mini, ale i tak.