to dáš

moc děkuji, á dvojko, chvála se čte tak lehce ... :) - opírám se jen sama do sebe a směju se, když se zrovna neroztřískám :D mám radost, že se dá něco z textu vyčíst, to je pro mě vždycky ta největší odměna, když píšu pro sebe ale i -:)

Čte se to lehce a svádí to k pochopení, a třeba to tak i je, text  působí hravě a tedy i svěže i svižně, nenucený dialekt s řadou neotřelých výrazů i obrazů a všechno je to v symbióze. A i když tam vidím neskrývaný kritický tón, působí nad věcí, jako by již odeznělá historka, hdna už jen sarkasmu.

infekce asi, spalnička na áčku - už jsem ji proléčila:) děkujuu, že se nebál poukázat ( náváděj ... kde jsem to mohla chytnout ... :)

Ha, mám tvou odpověď jen sama pro sebe, nenápadnost se vyplatila. Jsem se ráda vyškrábala nahoru a klouzání mě ještě baví, ani zhoupnutí neodmítám :)

Alegnooo, smi vypadla - mělas moc tenký řádek ... nebo málo tučné písmo ... :) Jj, skřípe to a vrže, těžko se postavit, na mé texty :)) místama to fakt klouže - ale ještě nikdo se úplně nezhmoždil, tak snad fajn výlet, jen musíš mít mačky v hlavě a taky cepín, kdyby bylo nehůř - majznout ňejaký křivý a kluzký písmeno :Děkujuu

Goro, maluju, až se mi od klávesnice práší :) cvakcvakcvak - obraz :) co svět neviděl. Ale trochu to funguje (soukromá magie:) Děkuju

Kočko, neboj, pro vrásky se na čílko vůbec nedostanu, takže neťukám - jen mávám, že nelez výš než se bojíš spadnout ... a nebo to dáš! :Děkuju

Benetko, jo, celá já - kyselá až do dna ... dívej :)) mávám, že děkuju

Vždycky, když to praskne, se ptáme, kdo to ťukal - a pak už jen dlouhý pád a a může být jedno,kdo: gakaxi - ale není. A děkuju za obruč, jdu nacvičovat náťuk

Philog, Chad může být rád :) že vyfás zrovna tebe. Já už bych ho hnala hadicí a šampónem :D jako Élišku, když přišla šťastně s čímsi na uších, co zvolna stékalo  ... dopadlo to dobře, i přes ukřivděně vyčítavý pohled, že voda, brrrr a smrad šampónu (no, když člověče myslíš, tak si mě tedy tím srmrradem natři :) ... všichni jsou stejní, čtvernošci s dvounožci. Děkujuuu :)* a podrb smečku

Dneska jsem se dýchavičně šplhala za psy nad lom. Tak jako každý den, mám novou trasu, kde nechodí koně ani lidi se psy. Chad pořád míří na jedno místo, už ví, válí se tam a dlouho trvá, než nás dohoní. Dneska mi to nedalo. Nejdřív jsem uviděla něco jako ocas. Zvědavě popošla. Pak ohlodaná kostra, vypoulené kočičí bulvy, ty zůstaly. Zbytek hlavy nikde. Zvláštní. A v tom se válel a cpal se mi večer do postele. Pořád mi tekly slzy a neviděla na oči. Tak už vím, zabraly kapky na alergii.... :) Čedar je danajský dar, takovej rezavej corgi prasák. Potajmu ho miluju. 

Tahle mi sedla. Kosti mi nevaděj a nohy už nekloužou.  :o)

Ona i ta obruč, kterou měl černokněžník v Dlouhém, Širokém,... , kolem pasu, praskla na ťuk. A pak to začne a mažu z kopce ani nevím jak. A na konci je konec. Nebo začátek.

čtu si - říkám ti křehce beznaděj a přitom slyším jemné narážení střípků o sebe ... moc pěkné verše

Qí, moje komentáře ti už zdá se v průběhu let nevaděj, takže slib, že v nich budu pokračovat, nepojmeš jako vyhrožování, po kterém by ti pocit hoře a beznaděje vjel až do morku kostí, ne zrovna krátké nohy se roztřásly a mimická svalovina by naopak ztuhla na úroveň nejkvalitnějších betonů. (I když asi nemohu zcela vyloučit, že si při čtení těchto řádků ťukáš na vráskami nepříliš zasažené čílko a psychikupovzbuzuješ slovy – to dáš!) ;-)

Zvukomalebné, a nejen:-)