Změna

Jak příjemné je zasednout za klávesnici počítače a psát.
Psát a občas i něco napsat.
Psát a tudíž nejet nakoupit, necpat nádobí do myčky, nebo činit cosi, co by snad mohlo být nazváno, s větší dávkou fantazie, úklidem bytu.
Hra končí, protože končí i Písmák.
Psaní již (nejspíš) nebude.

Přemýšlet o tom, že bych se, jsa polepšen, stal pilnou hospodyňkou je pošetilé. Tomu nemohu uvěřit, i kdybych to říkal ženě vlastní, natož sobě.
Také čas na kole by se dal navýšit, ale člověk se u toho potí a občas, při vyšších porcích kilometrů, ho také bolí zadek. To se mi v mém mírně odrbaném křesle za stolem stát rozhodně nemůže!
Z pistole už trefím leda tak záchytný val. Prostě, zbytečný kravál a vyhozené peníze.
Jo a ženské? No, něco jsem o tom četl, ale už si nepamatuji co a proč.
Tak co s tím?

Inu, zase nějak bude. A proč nevěřit tomu, že i nadále:
Bude fajn!