Žena, moře a Mary - Tygři III.

Rozhodnuto, jde se na věc.

Tygři

(říjen 2007)

III.

 

Ichtyl před snídaní prozkoumal provaz i hadici od čerpadla, které překousl neznámý tvor. Šéf s ženou mu podrobně popsali, jak o kbelík a sací koš přišli.

„Podle mýho je to jasný,“ sdělil doktor po chvíli výsledek bádání, „znám jedinýho tvora, kterej má uzpůsobený zuby k takovýmu přežvejknutí provazu nebo hadice a spolkne cokoliv. Myslím, že byste to měli uhádnout.“

„Tygr,“ došlo šéfovi , „a musel to bejt pořádnej kousek.“

„Jo,“ přikývl vědec, „divím se, že vás to s Prckem nenapadlo…“

Chtěl ještě něco dodat, ale vyrušil je Plešoun, který před snídaní převzal od kapitána službu na můstku: „Dostanem návštěvu.“

„Co se děje?“ zeptal se šéf.

„Volali z hotelu, jestli máme vybavení pro vyzvedávání břemen ze dna. Nutně prej potřebujou s něčím helfnout. Když jsem řek, že jo, sdělili, že posílaj člun s někým, kdo všechno vysvětlí.“

„Letadlo,“ vyhrkla najednou žena i kapitán.

„Jaký letadlo?“ zajímalo Zrzouna.

„Ráno jsme s Prckem viděli, jak se pokusil na ostrově přistát cvok s malým tryskáčem. Zřejmě mu byla přistávací dráha krátká.“

 

O dvacet minut později přivedl Plešoun do jídelny dva muže. Menší se představil jako ředitel hotelového komplexu. Druhým byl štíhlý padesátník s rukou na pásce a náplastmi v obličeji. Budil dojem, že ještě před chvílí plakal. Kapitán jim nabídl židle a kávu.

„Co si přejete?“ zahájil rozhovor, když se usadili.

Slova se ujal ředitel: „Ráno došlo k neštěstí. Kromě problémů s jedním motorem, vysadily Citationu i komunikační kanály. Pilot se pokusil nouzově přistát na Motu Onetahi. Místní letiště není vhodné pro tryskové stroje, dráha je krátká s nezpevněným povrchem. Ke všemu dosedli skoro v třetině. Pilot se pokusil znovu vzlétnout, ale výsledkem byl skok, který je přenesl přes konec ranveje. Skončili dvě stě metrů od břehu v třicetimetrové hloubce. Pan Wright se synem se zachránili. Jeho žena, dcera a pilot takové štěstí neměli.“

Ředitel se odmlčel a usrkl kávu. Wright si kapesníkem otřel oči.

„Co přesně chcete od nás?“ využil šéf přestávku ve výkladu.

„Chci poprosit o vyzvednutí ostatků mé ženy, dcery a pilota. Uhradím samozřejmě všechny náklady. Neumím si představit, že budou potr…“ zlomil se Wrightovi hlas a zmlkl.

„A také vyzvednout letadlo,“ připojil žádost ředitel, „nechceme, aby na dně strašil vrak. Zvlášť, když v něm zemřeli lidé, to by mohlo odradit klienty. Pan Wright nabídl, že pokryje všechny náklady.“

Šéf přeskočil pohledem z jednoho na druhého a tvářil se překvapeně: „Ale proč my? Neříkejte, že na Motu Onetahi nemáte potápěče, kterej by těla vytáhl a na vyzvednutí letadla povoláte tým z Papeete na Tahiti. V čem je problém?“

„Dva potápěči se pokusili těla vyzvednout a jsou na cestě do nemocnice,“ vzdychl ředitel, „do vody teď nikoho nedostanu.“

„Co se jim stalo?“ vyhrkl Ichtyl.

„Máme tu poslední dva roky dost tygrů. Přes den je moře bezpečné, stahují se na oceán, ale v noci loví u pobřeží. Podle výpovědi jednoho z potápěčů je kabina letadla plná krve, to je zřejmě přilákalo. Z člunu jsme jich napočítali dvanáct, od tří do šesti metrů. Někteří se již pokusili do letadla proniknout. Cítí snadnou kořist.“

„Potápěči měli štěstí, že přežili,“ pokýval ichtyolog hlavou, „tygr většinou kořist neopouští a snaží se ji sežrat.“

„Takže mám riskovat krk svejch lidí, abych vyřešil vaše problémy,“ ušklíbl se šéf, „hezky jste si to naplánovali.“

„Pane, tak to není,“ zatvářil se ředitel vyděšeně při představě, že budou odmítnuti, „trochu jsem se na vás informoval. Máte vybavení a zkušenosti. Prosím, jste naše jediná naděje.“

„Dám vám po vytažení těl a letadla půl milionu dolarů cash,“ promluvil tiše Wright s pohledem upřeným do stolu.“

V jídelně se rozhostilo ticho, které po chvíli přerušil šéf, když požádal návštěvu: „Prosím, počkejte venku, poradím se s posádkou.“

 

„Čekám návrhy,“ pokračoval, když muži odešli.

„Půl milionu je hodně peněz. Sedmdesát tisíc pro každýho z posádky,“ promluvil jako první Zrzoun, „ale riziko je obrovský.“

„Ať rozhodnou potápěči, jim půjde o krk,“ navrhl Plešoun.

„Jednoduchý to určitě nebude,“ připojil se technik, který odběhl pro notebook hned, když ředitel sdělil typ letadla a teď ho připojil na monitor v jídelně, „letadlo není velký, ale stejně váží dva a půl tuny. Všechno záleží na míře poškození. Pokud je pohromadě, bez trhlin, můžem napumpovat do křídel a trupu vzduch, kterej ho zvedne na hladinu. Jestli netěsní, musíme odsát tunely. Zvednem ho pomocí balonů, odtáhnem na mělčinu, kde si s ním poraděj místní. Potápěče dostanem dolů v kleci, ale tam by museli pracovat bez ochrany.“

Ichtyl nesouhlasně zavrtěl hlavou: „Dokud je dole krev, nikdo z klece nesmí. Nejdřív musej ven těla, potom vypláchnout trup a několik hodin počkat, než tygři zmizej. Je na tobě Pumpičko, abys vymyslel, jestli to tak půjde.“

„Bylo by dobrý nasvítit okruh v průměru čtyřiceti metrů, aby byl o těch potvorách trochu přehled. Kdo by šel dolů?“ přidal svůj názor Čočka a s otázkou se obrátil na kapitána.

„Ichtyl má pravdu. Nejdřív musíme vytáhnout těla a vyčistit vrak. Teprve pak přijde na řadu letadlo. Pro mrtvé půjde Zrzoun s Čočkou za předpokladu, že neopustí klec. Na vyzvednutí vraku se k nim přidá Prcek. Vycejtí nebezpečí dřív, než žraloka někdo zahlídne a může včas varovat. Takže záleží na vás třech, ale odpovídat nemusíte hned. Nejdřív musíme situaci posoudit na místě,“  rozhodl šéf.

„Navrhuju to zkusit jen se Zrzounem. Prcka bych dolů nepouštěl, je to moc nebezpečný,“ zareagoval Čočka.

„Souhlasím,“ kývl Zrzoun.

„Hele,“ zamračila se, „žraloci mi nevaděj, ale peníze jo!“ 

„Půl melounu se ti zdá málo?“ vyhrkl Pumpička.

„Ne, je to hodně peněz a za vytažení letadla by zaplatit měli, ale příčí se mi vzít prachy za tu první část. Vydělávat na neštěstí druhejch se nemá a všichni jste asi pochopili, že Wright platí za těla. Letadlo ho nezajímá. Nabídl vysokou částku, protože mu moc záleží, aby své blízké pochoval, jak se patří a bojí se, že odmítnem. Šéfe, kolik by stála taková akce, kdyby ji objednala třeba místní vláda?“

 „Do sto tisíc,“ odhadl šéf po chvíli přemýšlení.

„Půl milionu je amorální. Navrhuju vytáhnout těla zadarmo a předat je Wrightovi. Pokud se vám to nezdá, udělám to sama. Náklady za vyzvednutí letadla naúčtujem místní správě, která si je s ním může vyrovnat. Jinak pod vodu nejdu a žádnej podíl nechci. Moře by mi to nikdy neodpustilo.“

 

- pokračování -

---