Žena, moře a Mary - Tygři IV.

Tygři

(říjen 2007)

IV.

V místnosti se rozhostilo ticho. Zatím všichni uvažovali o nabídce pouze z racionálního hlediska, jako o každé jiné práci s vyšší mírou rizika. V ženském rozhodování však vždy hrají roli emoce. Teď bylo především na Čočkovi a Zrzounovi, jak se k problému postaví.

„Prcku, máš asi pravdu, ale na druhou stranu se mi nechce riskovat život za čtrnáct tisíc. Jestli je Wright férovej člověk, dodrží slovo a obnos dá místním, který vydělaj bezpracně víc, než my. I tak na to musíš koukat,“ snažil se Zrzoun obhájit původní výši odměny.

„Zrzoun má pravdu,“ připojil se k němu Čočka, „ber to jen jako práci. Rozhodnutí je na tobě, jestli nás tam necháš jít samotný.“

„Konec dohadování,“ utnul šéf debatu o morálních aspektech, „Plešoune pošli mi sem ty dva a vyrážíme. Pumpičko, než obeplujem atol, chci znát řešení, jak vyzvednem těla.“

Za dvě hodiny kotvili nad letadlem. Vrak byl dobře viditelný. Marně nepatří moře Francouzské Polynésie mezi nejprůzračnější. Zatímco šéf zbytečně přesvědčoval Wrighta s ředitelem, aby počkali na břehu, Pumpička se Zrzounem sestavili žraločí klec. Tentokrát měla posloužit dnem vzhůru a bez plováků. Potápěči do ní vlezou ještě na palubě, odkud ji spustí jeřábem nad kokpit letadla. Teprve tam otevřou dno, aby se pokusili protáhnout okny do trupu. Pokud to nepůjde, budou muset prořezat vetší otvor. Prcek s Ichtylem a Čočkou sledovali u pažení predátory kroužící kolem letadla.

„Je jich šestnáct a vypadaj hodně vzrušeně,“ oznámila po chvíli kolegyně, „pustěj se do klece hned, jak klesne pod hladinu.“

„Pane Wright,“ zavolal doktor, „kudy jste se dostali ven, když jsou dveře zavřený?“

„Nešli otevřít, podařilo se nám protáhnout rozbitým oknem z pilotní kabiny.“ 

„Zůstala vaše žena s dcerou připoutaná na sedadlech?“

„Ne. Myslel jsem, že je vytáhnu, ale došel mi vzduch.“

„Protáhne se těmi okénky potápěč s lahvemi?“ zeptal se Čočka.

„Určitě ne, jsou moc malá,“ dostal ne zrovna potěšující odpověď.

„Jakou postavu má vaše žena a dcera?“ zajímalo Prcka.

Wright těžce polkl a z očí mu vytryskly slzy: „Manželka je štíhlá a jen o kousek vyšší než vy, dcerka byla ještě malá.“

Odvedla doktora stranou: „Tygři se pustěj do klece hned pod hladinou, to víš líp než já. Co když ji převrátěj až budou otevřený dveře? Ichtyle, něco takovýho kluci nezvládnou, zůstanou tam.“

„Máš jiný řešení?“ pohlédl na ni podezřívavě Ichtyl.

„Mám, ale potřebuju tvou pomoc. Musíme trochu oblbnout šéfa.“

„Zbláznila ses?“ vrtěl Ichtyl nesouhlasně hlavou, když skončila s výkladem. „Stačí malá chybička, mě šéf stáhne z kůže zaživa, a pokud přežiješ, budeš mít zaracha do konce sezóny.“

„Máš lepší nápad?“

„Bohužel ne, všechno vypadá logicky a jednoduše, jen s  drobnou vadou. Že to chceš zrealizovat ty.“

„Pomůžeš mi?“

„Co mi zbejvá?“ vzdychl doktor. „Jdu to probrat se šéfem.“

Žralok tygří (Galeocerdo cuvier) dorůstá délky sedmi a půl metru s váhou do šesti set padesáti kilogramů. Byly však již uloveni jedinci vážící kolem tuny. Zda jde o výjimky nebo se obři zdržují víc v hloubce, zůstává zatím tajemstvím. Charakteristický rys je široká, zploštělá hlava s krátkým oblým čumákem a obrovskou tlamou na spodní straně. Silné trojúhelníkové zuby s vroubkovanými okraji rostou v několika řadách za sebou. Zlomené nebo vypadlé v přední řadě nahradí zadními. Umí jimi řezat, kousat i drtit želví krunýře.

Někdy je nazýván popelnicí moře, neboť jde o vděčného strávníka. Obvykle se živí chobotnicemi, sépiemi, kostnatými druhy ryb, dugongy, delfíny, lachtany, želvami i jinými žraloky. Neváhá napadnout zraněnou velrybu nebo mláďata keporkaků a nepohrdne ani odpadky, či zdechlinami. O všežravosti svědčí nálezy v žaludcích ulovených tygřích žraloků. Od plechovek, kusů dřeva, míčů, kanystrů až po automobilové pneumatiky.

Obývá moře a oceány tropického a subtropického pásu. Den tráví na otevřeném moři a v noci se stahuje k pobřeží, kde loví u korálových útesů, v mělkých zálivech nebo přístavech. Poslední možnost vyhledává, protože u kotvišť lodí nalézá množství zbytků, které poskytují pohodlný způsob obživy. Nevadí mu kalná voda, ani tma. Má vynikající zrak, ale při lovu většinou spoléhá na čich.

Působí líným dojmem, ale v případě potřeby dokáže chvilkově zrychlit, aby dostihl kořist. Jakmile dosáhne cíl, vrátí se k rozvážnému plavání. Přes zdánlivou lenost patří za velkého bílého do čtyřky nejnebezpečnějších, před bělavého a dlouhoploutvého.

Má na svědomí víc útoků na člověka než kterýkoli jiný. Navíc jsou jeho útoky ve srovnání s ostatními druhy odlišné. Většina žraloků člověka napadne, ale odpluje po zjištění, že nejde o jeho přirozenou potravu. Tygr chce oběť vždy sežrat.

Oproti osamocenému potápěči skupinu tygr většinou nenapadne. Plavci a surfaři, pohybujícími se na hladině však bývají častým cílem. Šplouchání a pádlování vytváří nízkofrekvenční vlny podobné těm, jaké vydává oslabené nebo nemocné zvíře.

Během namlouvání pronásleduje samec samici, zakusuje se jí do ploutví a těla a často způsobuje rozsáhlá zranění. Tygří žralok je vejcoživorodý. Vajíčka se v těle samice vyvíjí bez placenty a embrya čerpají živiny z vaječných žloutků přichycených k tělu.

Mláďata se rodí plně vyvinutá po roce těhotenství. V jednom vrhu bývá kolem čtyřiceti, od půl do metru délky. Na bocích mají výrazné svislé pruhování, které během dospívání zmizí. Kromě prvního roku života, kdy svou délku zdvojnásobí, rostou v dalších letech pomalu. Nabírají pouze kolem deseti centimetrů ročně. Dospělosti dosáhnou v desátém roku života a dožívají se padesáti let. Vedou osamělý život s výjimkou doby námluv nebo lovu, kdy se sdružují do skupin.

Žralok tygří je loven pro ploutve, maso, kůži, játra a chrupavky. Ploutve a olej z jater jsou na trhu velmi ceněné. IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) je od roku 2009 označil za téměř ohrožený, kdy byl zaznamenán velký úbytek populace v oblastech, kde je loven, ale není prokázáno riziko vyhubení. Jde o rychle rostoucí a plodný druh.

- pokračování -