Miluji, jak bych dýchal (B.L.Pasternak - On / Ya lyublyu, kak dyshu)

Um, asi už píši nesrozumitelně. Já psal o básni, ne o autorovi. Mně záleží, a to u kokokoliv, jen na tom, co zobrazil. Jak se k tomu dopracoval, je mi jedno. Navíc si libuji ve složitějších básnících, kde se dá jásot davů už z podstaty věci těžko předpokládat. Pasternak je hodně mnohotvárný, prostě má takovou schopnost. Ať už pochází odkudkoliv. A umí jít k podstatě věci. Ta básnička, abychom ho úplně nevykostili, je z jeho mladých časů, kdy, někde jsem to četl, psal mimo jiné "klackovskou" poezii. Takže není vyloučeno, že, než se stal andělem, poznal lásku i jinak.

Safiáne,

já Pasternaka rozhodně za "proutníka" nepovažuji. Román Doktor Živago i osobní příběh jeho autora vykreslují Pasternaka naopak jako muže hluboce milujícího jednu jedinou ženu.

Shodou okolností se právě zabývám opravdovými "proutníky" jako byli Bukowski nebo Jan Saudek. Ale i v jejich případě je otázkou, zda byli opravdu tím, za co je veřejnost považovala, tedy sebestřednými chlípníky, kteří si dělali reklamu svou sexuální otevřeností. Obyčejných "proutníků" je totiž spousta, ale jen málokteré statisíce lidí milují a statisíce lidé nenávidí. Bukowski nebo Saudek přecejen museli mít nějaké zvláštní schopnosti, když dokázali oslovit zpravidla tak netečný dav. 

Lawender, zbytečně se omlouváš. Vždyť diskutujeme. Předpokládám, že ve snaze, co nejvíce se přiblížit původnímu textu.

Um, ani se ti nedivím, že se ti to nechce překládat. Průhled do mysli proutníka (nebo muže obecně?), který volá Lásku, protože ona ví a zná i budoucnost, aby mu pomohla rozhodnout se mezi dvěma láskami (dušemi), i když by si nejraději ponechal obě. Zatímco Láska může být v klidu, protože to své vždycky dostane, on riskuje ztrátu staré lásky, když před ní tu novou neutají. Přitom je tu celá škála možností, jak obsah interpretovat. Od upřímného projevu muže, který své chování cítí jako přirozené (tak jej stvořil Bůh) až po cynické utahování si. Jsem rád, že tě vidím na Písmáku.

Trivi,

podle některých lidí může i Čajkovskij za Putina a Dostojevskij za Medveděva, protože to přece byli "Rusáci".

Anapest, jakožto kontradaktyl, nelze v českém sylabotónickém systému vůbec použít. Musí se totiž převážně skládat z tříslabičných slov, ve kterých je důraz na třetí slabice. V ruštině anapest naopak lze použít snadno, protože slov s důrazem na třetí slabice je tam dost, zatímco v českých slovech je důraz vždy jen a pouze na slabice první.  Přesto mě ale zaujalo, jak se pokoušíš anapest imitovat tím, že za douslabičné slovo dáváš slovo jednoslabičné. To by mě nenapadlo, proto jsem si to v "řekladu" taky vyzkoušela:

Já to vím, že mít rád, je jak dýchat,

mohu však změnit svou minulost?

Nový cit těžko lze s pýchou smíchat,

s něhou a s pokorou smísit zlost.

Celou tuhle Pasternakovu básničku se mi ale překládat nechce. Když něco překládám, musím se s obsahem toho dílka ztotožnit a v případě téhle básně vlastně jen matně tuším "co tím chtěl básník říci". - Snad proměna starého já v nové já díky lásce, pojem "duše" mi k tomu ale nesedí.

Pasternak byl zároveň klasik i modernista, což je charakteristika, která sedí na víc ruských básníků, třeba na Alexandra Bloka, kterého mám raději než Pasternaka. Posílám ti jednu z Pasternakových klasicko - modernistických básní, která je právě aktuální:

Únor. Vzít kalamář a plakat!

Psát o únoru ve vzlycích,

když jarem zčernalým jak plakát

psí čas plápolá v ulicích.

Drožku si vzít. Za malou sumu

přenést se v jitřním zvonění

tam, kde v lijáku, v jeho šumu

rozmáchlý smutek oněmí,

kde jako ohořelé hrušky

padá na tisíc havranů

do každé kaluže a stružky

s melancholií po ránu.

Vítr ji v očích nezkonejší,

rozrytý křikem v ulicích.

Tak plynou verše ve vzlycích -

tím přesnější, čím náhodnější.

:) k tomu nemám protiargument, přizvat Pasternaka, leda. Můj překlad je jen odhad slov, aby mi text dával smysl a trochu poezie i /možná/. Určitě je tvůj lepší. Promiň poznámku 

lawender - Jsem přesvědčen, že můj překlad je blíže originálu, než další dva. Báseň podle Trivia končí dvouverším: I starou riskuji ztratit duši, // jestli rtům tu novou nevydám. A podle tebe: Snad mi tu starou neodeberou, // než rty novou vdechnou - přitiskni. V originálu je: Я и старой лишиться рискую, // Если новой я рта не зажму. Moje ruština je už vetchá a šestidílný slovník formátu A4 už také nemám, takže jsem odkázán na rady expertky a překladače. A tyto zdroje potvrdily poslední verš ve smyslu: jestli té nové ústa nezavřu // nebo: neucpu nebo dokonce: jestli nebudu držet jazyk o té druhé atd. Možná originál umožňuje i interpretaci: jestli té nové ústa nezavřu (polibkem). To by se mi líbilo nejvíc, ale najít pravé slovo bude hodně těžké. Ve smyslu tohoto závěru se zdají být nejistá i jiná místa. Pasternak patří mezi básníky, kteří vyžadují opravdu dobrou znalost jeho jazyka. Někdo (Čivrný?) kdysi naznačil, že to, co Rilke za pobytu v Rusku, v rodině malíře Pasternaka, získal od ruské duše, vrátil vlivem na jeho syna Borise. Měl jsem před 50 lety v originále Doktora Živago a jednu sbírku básní. Moc jsem se nechytal.

Myslím, že je to hodně rytmicky dobrý pokus, Safiáne. Maličko drhnu v druhé strofě na konci ... jen jednu ... ale možná se jen moc soustředím ... :) zkusím to ještě zítra :) Obsahověs teda maličko utek ... ale tahle je fakt těžká a navíc od opravdového básníka ... ruský už tak dobře neumím, ale stejně mi hlava maluje různé přesahy a cesty ... 

Jsi dobrej a trpělivej! Moc ráda jsem četla a vrátím se ještě

Var

Já s radostí dám ti obě duše,

Pokus v tonickém verši

Miluji, jak dýchám. Proto vím:

dvě duše zvedly se mi v těle.

A láska, trochu jiná duše,

jak je tu těsno, nevesele.

To z tebe se má touha rodí,

bez tebe nevím, kudy jdu a kam.

Já s radostí ti dám obě duše,

i když ti jen jednu posílám.

Ó nesměj se, ty víš dobře kterou,

ó nesměj se, ty dobře víš, čím mřu,

já starou lásku riskuji tu ztratit,

když té nové ústa nezavřu.

@Umbratica: Pasternak přece za to, co se děje dnes, vůbec nemůže. A pálení starých autorů kvůli novým hlupákům je barbarské, věřím že tady najdu dost těch, kteří mají nadhled. 

Na rytmy jsem dost hlušec, ale mým uším z originálu zní anapest, který je prý pro ten jazyk charakteristický, tak jsem se pokusil najít to tříslabičné sdělení i v češtině.

Tvůj daktylotrochej se mi líbí, nechceš se rozmáchnout a dodělat to? ;o)

K hudbě - moje písnění u téhle následovalo až notně času po mém básnění, ale říkal jsem si, jestli ten pocit nejde rozšířit, a vcelku se to myslím povedlo.

AI má na jednu stranu velký potenciál a na druhou dost chyb a problémů. Ale dá se čekat, že ten turbulentní vývoj bude stále rychlejší, tak třeba budeš překvapena, co bude umět za rok, nebo i dřív.

Díky za zastavení.

Trivi,

dlouho jsem tu nebyla a tak se tu trochu rozkoukávám. Zaujalo mě velmi, že překládáš Pasternaka a ještě k tomu jako písňový text. Myslela jsem, že ruští básníci jsou dnes tak nějak tabu, takže: klobouk dolů.

Uvažovala jsem, jak bych v překladu vyřešila rytmus té dosti divné básničky o dvou duších a nejblíž k originálu mi připadá daktylotrochej. Třeba:

Miluju tak snadno jako dýchám,

dvě duše bohužel v těle mám.

Škoda, že tu není k dispozici skutečný skladatel, který by naše textíky občas zhudebnil. Ale i spolupráce s robotem může být zábavná. Těším se, až bude AI taky překládat vázané verše jako vázané verše. Tak inteligentní umělé inteligence se ovšem já už nedožiju.

Jo, je to palicak. Nektere prompty s tim nic nedelaji, nektere ano, ale umi je i zhusta ignorovat. Pro zacatek si zkus projit, jake vubec bere v uvahu, treba odsud: 

https://howtopromptsuno.com/

@Benetka: A k t0 nahrávce - cesta za dobrou hudební verzí s AI je často hodně trnitá. Měním prompty a pořád jen nespokojeně mažu... Ale pak se tam objeví nějaká taková pocitovka a všechno je odpuštěno, když nazpívá můj text slovy i emocemi, které mě pořád nepřestávají udivovat...

@Benetka: Díky. V první řadě teda kudos Jeseninovi, co to tak skvěle vystřihnul.

já se toho metra nemohla vůbec dopočítat, tak jsem to brala po sluchu a ve třetí jsem to vzdala úplně :D Úklona tvým směrem ...

To mi povídej. Dodržet ty tři slabiky anapestu z originálu jsou pro češtinu velká výzva. V tom tvém překladu to frázování vnímám taky, i když přízvuk na třetí sem tam ujede. Ale podle mě se nemáš za co stydět.

Trivie, jsi moc milý - jen jsem neodolala a zkusila, ale rytmus v ní je běsnej, to se fakt publikovat nedá. Tak jen, že to byla dobrá volba básničky - přitáhla :) V novém Písmáku bys mohl iniciovat překladatelskou soutěž - bysme se vyblbli ... :D

@lawenderr: líbí se mi, ale zahrabaná jen v mých komentářích, to je trochu škoda, ne?

Slušný překlad, oprášila jsem ruštinu ... :) Zajímavě myšlenkové pochody :)

A zkusila jsem:

Miluji jak dýchám - hruď mi trhá,
dvě duše v těle mém že jsou.
S mou vlastní - láska je ta druhá,
těsno jim, spolu se nenesou.

Jsi všechno, co mé nitro si žádá.
Bez tebe netuším, kudy dál.
Nabízím obě dvě, kterou bys ráda
když ne vše? Tu bych ti věnoval.

Ó, nesměj se mi, dobře víš kterou.
Ó nesměj se mi, však víš, co s ní.
Snad mi tu starou neodeberou,
než rty novou vdechnou - přitiskni.

Ráda jsem četla, ruští autoři mě docela baví, jen mám docela dost velké mezery

Cením si, díky :o)

Já snáším tvoje dílka celkem dobře. ;-)

Gora: Donutit Suno.ai k respektování intervalů co chci je občas trnité, čárka byl pozůstatek toho pokusu. Opraveno, díky.

Zeanddrich E.:  Snažil jsem se být tak nejblíž originálu, jak to jen šlo. Děkuju.

Ruská klasika, dal sis záležet... i na hudbě, hodí se k dílku.

Nejspíš bych zrušila tuhle čárku: Duši lásky, jsem

Je to hezké.