Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvonice
Autor
_Honza_
Zvonice
Zvonily zvony zvonice,
zvonily takle k večeru.
Copak že se to událo
v tom letním večerním šeru.
Zaskočili se podívat
Po tom denním shonu,
dva lidé, láska a neláska,
pro štěstí, bez pardonu.
Udeřil jednou Mikuláš,
neláska k lásce hoří.
Co asi zvony pamatují,
dějiny překotně tvoří.
Dvakrát bila Matka Boží,
snad chtěla ty dva spojit.
zkusili srdci poručit,
láska se nedá strojit.
Třikrát zacinkal poledník,
ač bylo večer po šesté.
Neláska pohlíží na lásku
láska však po jiné nevěstě.
A umíráček, ten necinkal,
ten radši nechali být.
Oba při tichých pohledech
dlouho přec chtěli žít.
Ještě pak věžní hodiny,
už několik let stály.
Očima se potichu loučili,
pak zmizeli někde v dáli.
Zdá se Vám má báseň bez konce
to není jenom zdání.
Kdo by tak mohl vyplnit
mou modlitbu, mé přání.