Briard.

Nikdo neví co je to ráno

ten těžký, stereotypní porod

ten přechod z lůna péřových dek

zakončený obutím se do bot.

Jak malé děcko visím na pupeční šnůře

a pomyslné nůžky porodní báby zaskřípají o růžové masíčko

tak vstávej

máš na stole vajíčko!

Půjdu však radši na zahradu

tak jako každý den

udělám si svoji trasu

mezi mrkví a kedlubnem.

Možná mě napadne, že bych ti mohl udělat díru do bříška a uvažovat jestli na mne vykoukne slepé střevo. Slušně bych ho pozdravil a nasadil mu kontaktní čočky. Pak by mne jistě poznalo, utrhlo by se od tebe a chodilo za mnou jako malý ocásek. Dal bych mu kolem krku řemínek a chodil s ním na procházky do parku. Všichni by se hrozně divili, "Podívejte ten pán má na řemínku appendix svojí vlastní ženy! " ale já bych se zastavil s paní Mráčkovou, co má toho velkého BRIARDA a dělal bych jako by nic.