Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChlapčenské dlane
Autor
gabi tá istá
Kamarát mi kúpil káblik, volá ho chvostík. Je to vychytávka, aby som nemusela ukladať fotky z mobilu na USB kľúč cez noťas. Poučil ako, fungovalo. Fotky sa časom nahromadili, skúšam znova a nejde to. Zabudla som správny postup, alebo...Posťažujem sa kamoške.
„Prines, ja ti to ukážem.“ Sedí nad tým hoďku, možno viac, ona sa tak ľahko nevzdáva. Nič. Nepodarilo sa. Včera prišiel synovec. Mláďa, čerstvo dospelé, pre neho to bude hračka. Sledujem jeho hbité prsty, mačká, šúcha, zrazu zbadám – fotky využitý priestor 0 percent. Všetky súbory z USB zmizli.
„Ty si mi to zmazal,“ poviem potichu, zatmie sa mi pred očami. „To bol celý môj život!“ bez výčitky, iba zmierene, neveriacky, nešťastne?
Filip položí telefón, zoberie do svojich moje ruky a pozrie mi do očí. Nepovedal nič a aj tak som uverila, že nemám dôvod na paniku.
„Prečo ja nemám syna? Toto ja potrebujem!“
Pokračuje, skúša a funguje! Trpezlivo mi vysvetľuje, akým spôsobom presuniem fotky. Všetky súbory sa objavili a ja sa teším, skáčem, ďakujem. „Hneď ako odídeš, budem si presúvať, aby sa mi to dostalo do krvi a nezabudla som.“
„Nie. Teraz, kým som tu.“
Ako školáčka si opakujem: „Nastavenie, úložisko, fotky, súbory, nový prečinok, obrázky, camera, označiť fotky, presunúť do, presunúť a je to tam!“
Skúšku som zložila.
Do batohu mu vkladám vrecúško medovníčkov, medzi dverami sa lúčime. Miesto objatia ma schmatne do náručia a ja výskam, kopem nožičkami, je vyšší odo mňa.
Môj malý synovec.
6 názorů
gabi tá istá
před měsícemrada som vás tu všetkých stretla
To nejsi sama. Nedávno jsem uklížela v mobilu plné úložiště a najednou byly všechny fotky v koši. Ale musela jsem na to přijít sama a zase je vytáhnout. Taky jsem málem brečela. A s přesun do počítače odkládám, protože jsem to opět zapomněla :-)))
Tak... Moc! Bych si přál být na jeho místě. Tak... Moc. :)
Hned ten začátek, naskočilo mi, život je taky ocas. Já dala telecí ocas Chadovi, tak musela i Barunce a Frýdě. Baru ucpal střeva. Rentgen, injekce, projímadlo doma do pusy. Ona je prcek, váží pět kilo. Napsat do mordy by byl výsměch. I když jednou donesla domů hrdě mrtvého krtka a položila mi ho doprostřed obýváku. Podezřívám Frýdu...No takže..uvařte jí silný a mastný vývar. Uvařila. Druhý den do večera prala všechno, potažmo i sebe. Slovo ocas nechci dlouho, dlouho slyšet. Je jedno, jaký nebo čí... :o)
Já jsem Zuzce nejdřív rozuměl, že ti kamarád koupil gáblik. To bylo ještě úsměvné. Za chvilku ve mně ale hrklo, protože jsem si také myslel, že jsou všechny fotky v... No prostě ztracené. Tož jsem rád, že byla realita ne hrůzně černá, nýbrž skvostně růžová.