Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sevěci
Autor
Zuzulinka
najdeš je na březích řek času
na cestách, jimiž se třeba nikdy nevydáš
bezvýznamně odhozené
nepotřebné
bez života
jehož důležitost jim dříve
kdosi na chvíli přisoudil
útržky bytí
úlomky obav i strachů
střípky radostí
a třeba nevědomky
držíš je uprostřed vlastního domu
tam, vzadu na polici
hrníček po mamince
ten s pomněnkami
které kvetou i v těch nejkrutějších zimách
11 názorů
Marcela.K.
před měsícemJani, to já zase hledám marně ty, co mi vyhodil můj manžel :-)
Hezky řečeno...
Nêkteré věci si schraňuju s láskou a vědomě, a pak jsou jiné, které se se mnou nějak odmítají rozloučit... vždycky si myslím, že jsem je už dávno vyhodila, a ony se znovu a znovu objevují... Je to tajemný vesmír ;)
... a co teprve já....
doupravuju
hroznej web
snad ten příští bude v tomto upravováni v kritikách příznivý
a no a co teprvé, která jsem mnoho a mnoho let vybavovala v divadle scény činoherní, operní, baletní i jiné rekvizitami všeho druhu a kostýmními doplňky a a a
to jsme si v dílně drželi a schraňovali všecky možný věci ku potřebě
a v sobě to mám jak v koze :)
dobré jarní zamyšlení ... :) někdy úplně čekám, až velká voda vezme - a někdy musím sama :) Těžké se zbavovat kousíčků sebe
Marcela.K.
před měsícemJá jsem schraňovací :-) asi to nesu z dětství, kdy i "věci" měly svoji cenu a maminka to neměla snadné. Obdivuji svoji dceru, která nemá problém se věcí zbavovat. Jsem ráda, že v tomto se nepomamila, přesto jsem jí dala hrneček s poměnkami, myslím, že ten jen tak lehce nevyhodí ;-)
A k tomu Petiškovi - já jeho knihy milovala, dokonce si z nich vypisovala citáty...ještě bych se k nim ráda vrátila - zatím čtu opakovaně jen ty dětské vnoučatům. Tady je vzpomínka na pana spisovatele, třeba tě potěší -https://www.pismak.cz/dilo/369244/
ano, ano,... Miluji věci, mlčenslivé soudruhy, protože všichhni nakládají s nimi, jakoby nežily a ony zatím žijí a dívají se na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí, že žádný člověk k nim nepromluví... dodnes to umím nazpaměť... smích... já už témeř nepíšu a po pravdě tohle dílko vzniklo díky knize Eduarda Petišky - Srdce, ve kterém bydlím, tam se moc hezky o věcech nalezených jen tak někde pohozených povídá... vůbec nádherná kniha
Hned jsem vzpomněla na Jiřího Wolkera a jeho báseň Věci...
Tvá báseň, byť obsahově podobná, mi přijde jako rodinná vzpomínka a zamyšlení nad "věcmi" podstatnými pro život... díky.
Tohle je moc pěkný dílko o věcech v našem životě, které už třeba nepotřebujeme, ale máme je. A nechceme je nemít...