Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seModré a zelené blues
Autor
Alenakar
Ani jsem si nebyl jistej,
co je to za město.
Šel jsem se mrknout
z okna.
Bylo to někde
hodně vysoko.
Hluboko pode mnou
se lidi a auta
míhali
jako ve snu.
Charles Bukowski: úryvek z básně Černá a bílá
Modré a zelené blues
Sám na předměstí neznámého města
zas civím zpitý z okna hotelu
a stěžuju si, že den za moc nestál.
Holt: tak si lehnu, jak si ustelu.
Tam dole chodí stíny po ulici,
na kandelábrech lampy blikají
jak na krchově pár posledních svící.
Dál hříšníci se vůbec nekají,
spíš přirůstají ke stoličce v baru
jak vilný břečťan ke hřbitovní zdi.
Ti příliš bujní upouštějí páru,
ti "unavení" lokál nehyzdí,
už pijou sami... V světle od neonů
jsou chvíli modří, chvíli zelení
a blues je smutný souzvuk slov a tónů,
pláč harmoniky a mé kvílení:
Sám na předměstí neznámého města
zas civím zpitý z okna hotelu
a stěžuju si, že den za moc nestál.
Holt: tak si lehnu, jak si ustelu.
Samotářovo blues
Na starém pianě blues po nocích jsem hrával
v lokále bez hostů, bez posluchačů - sám.
V mdlém tichu hlubokém, až celodenní kravál
se vsákl do parket, čas patřil klávesám.
Čas patřil paměti, jež tesknou Hudbu křísí,
hráč hledal prstoklad, jak Poutník v mlhách cíl.
Jak malíř před plátnem, když v duchu vytváří si
obrysy vizí svých, já sbíral zbytky sil,
do tónů vkládal cit, ať líný had se svíjí
hostincem bez hostů: blues - tabákový dým...
Kéž zbytky Umění dál žijí, nepomíjí,
zas hýří barvami prý "zmrzlé" zahrady.
Sám pro sebe jsem hrál, než odnesli můj klavír.
Na důlky v parketách teď potmě padá prach.
Už stěží bez kláves blues z vězení své hlavy
ven na vzduch vylákám. Dost bylo marných snah!
12 názorů
Neu,
dokonce "skvělý"? Díky. Nadšeného čtenáře už jsem dlouho nepotkala.
Kočkodane,
třeba se jednou všichni sejdeme v bluesovém klubu. Už si ladím svou bluesovou violu.
Janino,
když jsem se tady kdysi v roce 2014 objevila, zarazilo mě, že pro velké množství lidí na Písmáku byl nejoblíbenějším básníkem Charles Bukowski. Přiznám se, že jsem ho v té době moc neznala a že jsem ho vlastně začala číst až kvůli písmáckým epigonům. Jeho pornografické sbírky z mládí jsem musela záhy odložit, ani jsem je nedočetla celé. Zaujala mě teprve tvorba staršího pána, např. sbírky "Příliš blízko jatek" a "Tvrdej chleba", ve kterých už vulgární a rozjívený erotoman, alkoholik a rebel přecejen získává jakýsi nadhled a z misantropa a misogyna se stává spisovatel schopný soucitu. Doufala jsem, že tady budu moci polemizovat s příznivci mladého Bukowskiho, ale bohužel tu žádní nezůstali. Až na pár vyjímek, jako jsi ty, už tady nikdo ani neví, že nějaký Bukowski existuje, ač to byl už v devadesátých letech vyloženě módní básník a pojmenovala se podle něho i populární hudební skupina "Chinaski". ( V autobiografických povídkách sám sobě říká Ch.B. Harry Chinaski.) Doufala jsem v diskusi o fenoménu Bukowski a dočkala jsem se jen útoků zuřivých modernistů, kteří nejspíš z Ch. B. nikdy nic nečetli, zato vedou svůj nesmiřitelný boj za volný verš a za medernistické doktríny.
Přiznám se, že už jsem se na Písmák ani moc nechtěla vracet a vrací mě sem vlastně hlavně ta nenávist některých místních autorů k vázanému verši. Třeba se mi podaří navázat svou pavučinku na předčasně přetrženou nit tvorby Karla Hlaváčka.
gabi,
jsem moc ráda, že se líbilo a že máš smysl i pro bluesový rytmus.
Nestěžuju si, že tvoje blues za nic nestála. Ba právě naopak – připojuji se k chválícím děvčatům.
Krásné, obě. Druhá mi svou náladou a melodičností a také těmi velkými písmeny u Poutník, Hudba, Umění... připomněla Hlaváčka ("...byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?") Moc příjemné čtení.