Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSebedotazování neboli átmavičára aneb jak najít sebe sama: úvod
Autor
Danny
Předem tohoto textu si dovolím malou předmluvu: nebuďte smutní, pokud jádro toho, co píšu, nepochopíte. Ve skutečnosti je jen naprosté minimum lidí, kteří to chápou, i když jde o věc, která mi přijde nad slunce jasná: sám jsem na ni přišel když mi byly tři roky, ale nikomu cizímu jsem ji nedokázal vysvětlit: právě proto, že mi je tak jasná, že používá pojmy, které chápu jako úplně nejzákladnější, ale jiní třeba nevědí, jak se definují. Dokonce ani některé osoby, které jsou hodně erudované v duchovnu a mystice mi přímo řekly, že tomu nerozumí.
Text je napsán k tomu, aby vyšel jednak v duchovních časopisech a jednak na literárních serverech, kde působím. Nechci vytvářet různé, trochu modifikované verze textu, proto pokud se dostanete k internetové verzi, budete mít navíc možnost přímé zpětné vazby: zde uvidím, zda text našel přece jenom nějakou úrodnou půdu.
Pokud nejdete duchovní cestou, možná vám text bude připadat přímo jako blábol. Máte na tento názor samozřejmě právo, ale vězte, že analogicky někdo, kdo neumí programovat, může jako blábol vnímat programový kód, kterému vůbec nerozumí. I pokud duchovní cestou jdete, můžete se řadit k těm více než 90% lidí, kterým to nedojde: mým názorem je, že pokud tuto techniku nechápete, znamená to, že ji prostě nemáte cvičit: že by pro vás nebyla prospěšná. Tolik k úvodu a nyní k věci.
V indické tradici je metoda nazvána jako "átmavičára" neboli sebedotazování. Jednoduše vzato jde o to napnout pozornost vašeho vědomí přímo na toto vědomí samo: což může být symbolizováno Uroborem, hadem, který se zakousnul do vlastního ocasu. Pokud jdete tradicí západní, může se vám zdát, že zde metoda obsažena není: ale já ji našel i tam: když se Bůh zjeví Mojžíšovi v hořícím keři, Mojžíš se Jej zeptá na jméno a Bůh odpoví "jsem který jsem" (Exodus 3:14) – což je přesně ono a je možné na to i meditovat: "buď tich a znej, že já jsem Bůh" (Žalm 46:11). Čili metoda má oporu v západní i východní tradici.
Pokud se někdo zeptá "co je to vědomí?" tak na to se mi špatně odpovídá ne proto, že bych to nevěděl, ale že je to pro mě základní pojem, kterému rozumím bez definice (příklad: sníte cukr, řeknete, že je sladký a nějaký mimozemšťan nebo robot, který nemá chuťový vjem, se vás zeptá "co je to 'sladký'?" – jak odpovíte, když jde o přímou zkušenost?) Pokusím se to přiblížit: vnímáte svět, či nějaké vaše vnitřní mohutnosti jako mysl, city či pocity v těle: a to, co je vnímá, tento nejzazší svědek: to je právě vědomí. A pointou átmavičáry je, aby si tento svědek neuvědomoval, alespoň po nějakou dobu, tento svět, mysl, ani city, ale sám sebe.
Co se pak stane, uvidíte sami. Při filosofování vám může pomoct vaše jméno: "kdo je X.Y.? Kdo je ten, který čte tento můj text?" Postupně bude odpadat to, co není věčné: co je víceméně pomíjivé a vy o sobě zjistíte víc a víc. Ale praxe by neměla být otázkou, ale spíše tázacím postojem beze slov: hledáním.
Když jsem ve svých třech letech tuto metodu objevil, dokázal jsem jí praktikovat bez jakéhokoli tělesného schematu. Pak, když jsem se k ní v dospělosti vrátil, jsem několik let používal jako takové "kotvy" bod vprostřed prsou, duchovní srdce, kde by se měl vyciťovat tento svědek nejlépe, tvrdili tak různí autoři. Říkám "měl by se", protože jsem zjistil, přes všechnu úctu k těmto autorům, že tomu tak u mě není a lépe je u mě k tomu uzpůsobené třetí oko, čili bod vprostřed obočí. O tomto bodě v souvislosti s meditací píše například Bhagavad-Gíta, nebo i nějací další autoři, kteří tvrdí, že soustředění na srdce příliš akcentuje cit na úkor rozumu.
Také v nižším věku jsem praktikoval s otevřenýma očima, bylo pro mě prospěšné se od reálného světa jakoby "odrazit". Ale tyto pomocné praktiky (ať již soustředění se na specifický bod v těle, nebo "odrážení se" od reálného světa) jsou opravdu pouze pomocné a měly by sloužit jenom k jistému druhu ukotvení či pomoci při cvičení, nemusíte je brát v úvahu. Taky se nedoporučuje praktikovat jedincům nedospělým: některé části duše se totiž vtělují až později, ale to jsem, když jsem byl malý a sám na techniku přišel, nevěděl.
Nechci natahovat text více než je třeba: on by se dal zhustit do jedné věty "soustředit pozornost na pozornost" nebo "soustředit vědomí na vědomí" nebo "pozorovat toho, kdo pozoruje". Všechno ostatní je "omáčka" která není nutná.
Pokud jste se dostali k online verzi textu, máte přístup do příslušné diskuse a já uvidím, jestli vůbec a kolika lidem to došlo.
12 názorů
vědomí je vše, čím proudí energie, přičemž tato energie, která je základní nosnou jednotkou informací, čím víc se shlukuje do větších a složitějších struktur, tím více je toto vědomí sofistikovanější a zároveň se projevuje i fyzickou formou, což ústí v tento známý svět, ve světech bez forem je toto spojení všeho se vším viditelné a jasné, přičemž toto nedefinované vědomí vstupuje do světa forem, pravě proto, aby definovalo samo sebe a rozvíjelo možný potenciál
kdyby se mě mimozemšťan zeptal, co znamená sladký, dala bych mu cukr :) Přemýšlím, proč se sama sebe ptát kdo jsem já. Není to zabíjení času? Budu mít toho času pak víc nebo míň? Kdo pozoruje toho pozorovatele? A toho dalšího? a toho dalšího? A kdo je svědek svědka ... myší kolečko :) Závidím zkušenost - já si ze tří let asi nic nepamatuju :) proto jsem tam, kde jsem. Asi potřebuju cukr :D
ahoj, mám druhou část textu, už se nevešla do Hlavního seznamu
Janina má pravdu, že je málo popsaná samotná praxe. připravuji druhý díl.
Janino, pro mě toto "jak" je "jak" pohnout rukou - prostě jí pohnu :) snad budeš mít více štěstí s doporučeními na knihy či videa
Myslím, že psanému v jistém stupni poznání rozumím. Již tímto tvrzením dokládám, že sebepoznání, aneb být sám sebou je známka autencity a jednání v souladu se svými hodnotami a přesvědčením. Nesčetněkrát jsem se snažil najít skutečný potenciál vlastní metodou. Činil jsem tak bez jakýchkoliv znalostí jak dospět k mókši nebo nirváně. Neznal jsem ani význam nebo techniky meditování, i když jsem tak v jistém stupni vlastně činil. O výsledcích se zde zdržím psát. Děkuji Dannovi za přínos samotného článku, který je povzbudivý, inspirativní a obohacující.
taky pokud umíš anglicky, možná ti pomůže tenhle pán
mi to připadá, jako bych lidem říkal: "přímo před nosem máte tlačítko, když ho stisknete, bude vám dobře" a ti lidi se koukají přímo na to tlačítko a říkaji "tady žádné tlačítko není" :)
Janino, já Tě asi odkážu na větší odborníky, než jsem já: o této technice psali Eduard Tomáš a jeho manželka Míla Tomášová, taky Jiří Vacek, nebo třeba možná i František Drtikol
já jsem praktik, ne učitel, neumím to vysvětlit líp, právě proto, že to pro mě je tak jasné :)
Zaujalo mě to. Možná jsem natvrdlá, ale přestože mi celý text dává smysl a mám pocit, že rozumím, o čem mluvíš, pro sebe tady nenacházím to "jak", které slibuje název. Asi bych potřebovala mnohem podrobnější návod, rady do začátku. Připadá mi to trochu jako teorie o tom, jak správně plavat, pro někoho, kdo nikdy nebyl ve vodě, možná ji dokonce nikdy ani neviděl... ;) Nadchlo mě, že si pamatuješ, jak jsi uvažoval a jak zacházel se svým vědomím coby tříleté dítě. Sama jsem ráda, když si z té doby vybavím aspoň sem tam nějakou vzpomínku. Ale věřím, že jako děti přijímáme svět naprosto bez překážek a umíme spoustu "kouzel", která později zapomeneme...