a tak to bude bude jednou zase

bolístky se zdály zarůstat a smutný oči ještě neřekly ty starý pravdy tehdy v noci tam kdesi pod peřinou tak dávno a tak spolu a teď v jinou noc zas vedle sebe pod skleněnou střechou kterou postavil znovu cítit jeho teplo a ani nedýchat tak křehký tak moc slzy v očích slzy v jejích očích který tam už vůbec neměly bejt protože tohle mělo bejt už dávno promlčený jenže to bylo jen zbožný přání jako vždycky a tahle noc návratů na místa činu tahle noc která k ní přišla ve snu už den předtím byla potvrzením jejího neustálýho sebetrýznění věděla totiž že tohle bude fakt bolet bolet jako čert a tak když tam ležela v jeho hebký náruči skoro pod hvězdama ležel vedle ní ten pocit sebeuspokojení z daru vědět všechno dopředu protože tohle bylo v tom včerejším snu to si řekla jeden výjimečnej pocit uspokojení z vědění věcí dopředu jinak to strašně bolí protože nemůžeš nic dělat a tak jen čekáš víc nejde chtěla vědět jaký myšlenky mu dřímou v hlavě v tý hlavě která byla jádrem všeho co tak milovala a on tak málo chápal tu znepokojivou hloubku jejího splynutí s ním ona už nemohla dál normálně existovat bez jeho něhy stala se velkym stromem rostla sama pro sebe a uhýbala ranám a hlavně hodně říkala mám tě ráda těm jedinejm a v tom byla její velká síla nalezení kořenů v tom byl její strom a veškerý pokusy vrátit se do svýho starýho těla byly předem odsouzený završení procesu stárnutí její krásný duše nevratná změna mlčící bytůstky s krvavou jizvou ve tváři byli si znovu tak blízko oba věděli že se vlastně nikdy nerozloučili oba tak nějak pořád cítili že se už dávno stali jednou bytostí pravda trochu rozkolísanou ale jen ona věděla že se to časem ustálí oba budou už zas usínat v tom jejím obrovskym srdci jako by tam spolu nebyli už teď a tak se ty její uplakaný oči vpily do jeho pohledu a všechno to překrásný něžný měkkoučko naposled vytrysklo z jejich společnýho srdce tak velkýho kocourku kocourku řekla a on jí neslyšel a pak už zase začal hořet ten oheň jeho strachu strachu z ní a strachu z toho všeho kolem možná moc zářila na to aby to tak rychle unes a zase mu neřekla to co říct chtěla a asi měla a tak tam stáli ona smutná z toho jak málo slov může použít k popisu toho co bylo třeba říct a z tak málo slov to nepochopil už zase se na ni usmívalo zoufalství nevyřčenejch důležitostí a tak to mezi nima zase nějak vyplynulo a on věděl i beze slov že jí musí chránit a že už to nebude dlouho trvat a přestane se bát jejích voňavejch vlasů a oba zas pocítí ten rozechvívavej pocit ten pocit že jsou právě tam kde chtěj bejt a že je to správný přesně tenhle pocit protože to je asi přesně to na co pořád čeká to kvůli čemu dneska zase podlehla svýmu sebetrýznění a tenhle pocit za ně bude odměnou a i když ta krvavá jizva nezmizí všechno bude tak jak to bejt má protože to co on miluje je taky ta jizva jizva kterou sám vetknul do její křišťálově věrný tváře a ona tak moc chtěla aby se v ní znovu utopil a tak moc věděla že to tak bude už tolikrát předtucha vyšla už tolikrát jenže dneska se bál jí i toho kolem jak už říkala nevěděla proč právě dneska a on už teď stejně spí v tý posteli pod skleněnou střechou kde si znovu otevřeli rány a ona ho chce zase něžně kolíbat a hlídat jeho sny a tak to bude bude jednou zase