Povzdech z urologické ambulance

Tam, kde voní květ divoké touhy,

tam chodíval jsem často před léty.

Nyní už jsem jenom divák pouhý

a dlouho jsi tam nebyl ani ty.

O ženách krásných jsme si vyprávěli,

při sklence whisky rádi sedíce.

Ty řeči vábivé jsme dávno vzdali.

Teď hlavním tématem je moč a stolice.

My děvy oblých tvarů objímali,

svět vyřešit jsme chtěli při vínu.

Teď řešíme proč důchod nepřidali,

zda koupit Viagru anebo Uprimu.

Kde plamen mocný byl, nyní už hoří tence

a člověk jenom těžko vzpomíná,

jak vypadala plná kontinence,

když si pleny XL zapíná.

My s životem se vždycky hrdě bili.

Vzhůru! Nebudem stáří otročit!

Počkejte hoši, počkejte na mě chvíli!

Hodinku, dvě, jen se jdu vymočit.