Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLavicka u stromu katalpa
Autor
Jose17
LAVIČKA U STROMU KATALPA
Bezkrevně ticho strádá
než zapískne vlak z dáli
báječně slyšet
je na déšt´
písknutí vyčnívá jak větev
a brání lesklé chvíli v pádu
Těžký list na listu
a zeleň na zeleni
prodloužil se náš čas?
Výkřiky, objet!
ty jsi se vůbec nezměnil(a)
po tolika letech
je to vůbec možné
kdo by to byl řekl
A k tomu poklidná jsoucnost stromu
prostovlasá a na boso
Pozdní léto shazuje
přespočetné drobty
jakou má soucit stromu chut?
Na návsi vzpomínek
okrouhlá řeč
spojuje stíny
zřetelné nebo ne
čtu jak se slova tvoří na rtech
však jak se slova snoubí
mně uniká
Kam ticho odešlo?
Jsem jako uši stromu
na pomezí mezi ovečkami a vlkem
ULIČKA
Ulička byla slepá
na jedno oko slepá
tím druhým okem bděla
bdí ted´a bude bdít
Lucerny byly bez krve
ulička měla tisíc jmen
a každý dům měl malé výročí
nesložité Jen výpis z temna
Drobným bombardováním noci
šel jsem málem slavnostn!m krokem
Vstříc střelám beznaděje
nesl jsem srdce jako štít
V bytě zůstaly na koberci
šlépěje pozdního léta
někdo rovnal však nedorovnal
relikvie září Kytici
NAMISTO LYRIKY
Přistižen při pytlačení
obracel oči v sloup
jakoby se chtěl vyšplhat
na paseku mezi mraky
Skolená obět ležela
uprostřed zvěrokruhu
zelení hájové
a konec potěšení
Mraky měly stříbrné vrásky
vzbouzely nechtěně
lovecké instinkty
a temné pudy žláz
Namísto lyriky
které je beztak málo
když milénium zhaslo
a včelám se chce spát