Měsíc a Smrt

Kam oči dohlédnou,

smrt vidí před sebou.

Nekonečnou, tmavou, krásnou.

Jaké asi bude to?

Přijde a zase zmizí

a mě si vezme s sebou.

Měsíc,

vyžírač života ve tmě svítí,

vedle sebe věrné družky cítí,

hvězdy, co ho noc co noc doprovází.

Měsíc, slovo jako každé jiné.

Však ta stříbrná koule

požíračem života je.

Živým sílu bere,

mrtvým dává,

noc co noc se slabší cítíš,

do bludných kruhů snů se řítíš.

Ti, co život chápou jako něco

mezi koloběhem věčné smrti,

se v Měsíci vzhlíží,

těm moudrost a vitalitu dává,

aby smrt o to hezčí byla ...