Smrt krásné Židovky

Třu liščím ohonem o ebonitovou tyč,

myslím na ni.

Teď už je nenávratně pryč,

zůstalo vzpomínání:

Saturnské slunce zářivé

mě zasáhlo do jazyka

paprskem touhy sladivé,

před nímž se neutíká.

Až naplní se růženec,

spadnu do bezedné jámy,

na stožár navleču prstenec,

obrostu hvězdičkami.

Tu divoký pes zakvílel,

přesypaly se hory

a krvavým okem kyklop zřel

tát topoly.

Do tavící pece shrabuje zahradník listí,

modravé kvítky slzavě na zem kanou;

zlé větry Titánu mrazivě čistí

krajinu rozervanou.

Přestřihl krkavec stříbrný drát,

posvátný meteor spadl na zem;

Však budu zas Siria objímat

v den, kdy přeteču časem.