***

Když rozčeří se v dál žloutnoucí niva, a šumí svěží les, jak vánek se jím zdvih, a v sadě ukrývá se zarumělá slíva, v příjemném stínu lístků zelených, když vonnou rosou světle postříkaná, v soumraku růžovém, či jitra zlatou hrou, z pod křů mně konvalinka stříbrem tkaná tak přívětivě kyne hlavou svou, když potok studený se roklí vine hravě a v jakýs teskný sen pohroužen za houští, mi ságu tajemnou šepotá o dálavě té tiché krajiny, již stále opouští, tu z duše odlétá mi tíha její strohá, tu vrásky na čele se rozplynou mi zas, i mohu zachytit na zemi štěstí jas a na nebesích vidím Boha...

---