Letní deprese

Jako se léto vkrádá do našich ovocných sadů, zanedbávané zahrady, vstupuje proti mé vůli i do mé nálady. Nadšením přímo nehýřím. Špičkuji už při sebemenším nárůstu teploty. A když rtuť shodí i 25- stupňovou laťku, jdou na mě mdloby. Horko. Parno. Hice na druhou. Vzápětí zalezu do sklepa. V zátiší sestaveném z 200 zavařovaných okurek, 50 hříbků ve slaném nálevu, 132 skleniček broskvového pyré a bezpočetně dalších nasyslených zásob na horší časy si lebedím a stylově čtu Dostojevského Zápisky z podzemí. Chmurné pocity splachuji domácí malinovkou. A v bříšku jako v pokojíčku. Jo,jo, bříšánko jsem si hýčkala i v zimě, až už to pupík nevydržel a vydal se na okružně poznávací cestu přes kalhoty…ať si knoflíky puknou závistí! Ať si politici kážou : " Utáhněte opasky!!!" Můj pásek má zjevně svůj rozum a nedá si nic nařizovat. Co chvíli mu musím domlouvat a lechtat ho nůžkami na prsou. Paličák paličounská, musím ho potrestat. Za chvilku bude děravý jako cedník, ubožáček.

Pravý důvod mé letní nenálady se skrývá někde úplně jinde. Ano, částečně moje deprese pramení z mé amorfní kulovité postavy, ale hlavně mi panický strach nahání veřejná koupaliště, lidmi přeplněné plovárny i otevřené bazény. Tož o to, ráda se chodím kochat k vodě vypracovanými svalnatými těly mužů, avšak obnažit kousek svého? Nikdy! Úbory na plavání jsou totiž naprosto nekompromisní, netaktní a nechávají otevřená vrátka všem mým pneumatičkám.

Páč jsem zjistila, že na rychlé a zaručené diety je už jaksi pozdě, prolistovala jsem aspoň módní časopisy. Pevně rozhodnuta pořídit si tento plovací pidi-úbor jsem zhltla rubriku: "Aby vám plavky slušely!" Už z tohoto titulku jsem pochybovala, mám-li vůbec pokračovat ve čtení, ale risk je zisk vyhrál na celé čáře. Zpočátku vše vypadalo nevinně: Korpulentnější dámy by měly zvolit jemnější potisk, ideální je kombinace svislého proužku s šikmým, který opticky zúží postavu. Udělala jsem průzkum mého šatníku a došla k pozitivnímu výsledku. Poté byl doporučen ženám s větší sedinkou vysoce vykrojený střih. Pro silná stehna se prý zase hodí spíše šortková varianta s nohavičkou, zato při ochablém břichu odvedeme pozornost na horní partie. Jenže co když je poprsí trochu víc objemné? Prvotní smích přešel. Erudované odbornice zjevně nepočítaly s kombinací, kumulací a umocněním těchto problémových partií.

Docela by mě zajímalo, jaké plavky jsou ideální pro mě. Takový hybrid bych v obchodě asi jenom těžko hledala. Osobně si je představuji něco na způsob potápěčského neoprenu. Jenom bych zastříhla kolena a lokty, za ně jediné se nestydím a mám je opravdu ostré. Tedy taky kostnaté. Ještě lepší by byl dlouhý mohutný v létě nevyužitý zimník nebo tatínkův zánovní hubertus. Věřím, že by podtrhnuly mojí okouzlující siluetu…Nejjednodušší a nejúčelnější by bylo zamávat nadbytečným kilogramům, ale kdo by se dobrovolně mučil hladem a cvičením. Prozatím si vystačím s jinou variantou. Dlouho otálím na břehu a různě se vykrucuji a vymlouvám tu na hodně lidí, tu na pokec se spolužačkou, nebo chladnost vody. Poté jsem přáteli chladnokrevně vhozena do rybníka v kraťasech, tričku, plavkách, v kožených polobotkách i s brýlemi na nose. Hrozně se rozčiluji a tvářím se naštvaně. Je to ale pouze laciná póza. V skrytu mé dušičky se raduji. Nemusím totiž odhalit ani píď nedostatků mého tělíčka…