Dar zuřivosti

 

Víc vím, než tuším, kdy seslal s v mne tu divnou ctnost

Kdy zatemnil s mozek a krví zbarvil nevinnost

Víc než tu noc jsi zničil ten den

A sluncem zničil krásně pochmurný sen

Proč jen kazíš veškerou radost

Proč zuřivosti chceš odčiniti zadost?

 

Tak sleduj jakou cestou putuji

Když zlostí a hněvem okolí maluji

Jen se pozorně dívej, však brzy dojdu míle

Kdy zničím existenci svou, tvé kratochvíle

 

Jak kdyby srdce proměnilo se v těžkou hroudu

Ať je zlaté či z kamene, nemohu ho unést dál

Budou jen oběti, nebude viníka, nebude soudu

A krev bude zvracet ten, jež z nebes se smál

 

Kamkoliv vkročím, kamkoliv zavítám

Bolest, nenávist, hnilobu rozdávám

Lidem patří tento úděl, když jsem sáhl na nebe

A místo hřejivé radosti, jen samota zazebe

 

Co je mi do lidství, co je mi do zákonů?

Proč bych měl brát ohledy, nezabíjet nudu?

Jen drtit, jen ničit, plenit! To je můj cíl

Až nožem mne rozřežou, chtěl bych se bít dýl!

 

Jsem vaším snem, spíše noční můrou

Jsem pěstovaným stromem, jsem hořkou kůrou

Jsem rukou jež hladí a v okamžiku škrtí

Jsem nohou pocestných, lásku v vás drtí

 

Nehledejte důvody, jsou tu jen oběti

Bez křížů, bez lásky, benzínem polití

Zemře každý a každý sám

Proč bych neměl smrtí být, když smrt rozdávám

---