Bloumavá

Napadlo vás někdy si sednout?
Jen tak pro legraci
vyrovnat svou vnitřní štaci
prostě sebou někde plácnout?
Třeba na lavičku v parku
sledovat ty hemžící se bledé stíny-
myslím lidi-jejich duše
některý jasný rozesmátý
jiný zasmušilý proti sobě zaujatý
párek milenců co sebou klátí
parta gangsterů co se mlátí
a vám letí myšlenky.
Dlouhé dny jak se krátí
Slunce zajde objeví se Měsíc
a po noci den se zas k nám vrátí.
A lidi se hemží stále víc
kohoutek se zlobou nechali týct-
pýcha závist vražda lest-
kde je všechna naše čest?
A z plného umyvadla posléze i vany
je zšedlý svět.
Na nebi se plazí šedé mraky
spouštějíc na nás tu černotu
mnozí se brodí kalužemi
hmatajíc tu hustou slepotu.
S nadějí ve tváři hledajíc dobrotu
odkryjí srdce své svou lidskou prostotu.
A já sedím tady v parku
kde je super výhled na Polárku
sedím tady na lavičce
nohy pod bradou
přemýšlím o životní kličce
nad svou náladou.

---