Aldrinovi - lásce pod čarou

Večerní bouřka u vína,

pohádková to hodina,

ten tvůj kouzelný úsměv,

co nutil mne viset ti na rtech,

tvá krásná tvář,

nad čelem svatozář,

blýskavé pohledy očí,

jako když božstvo vkročí,

to sílu mi dalo - věřit.

Ostychy čaje o páté,

když první polibky zaváté,

snesly se na mou tvář,

já byl jsem na chvíli i lhář.

Lhal jsem ti, že tě pustím pryč,

klidně si kopej, vztekle křič!

Chceš tu být ale se mnou – navždy.

Proč chtít teď najednou čas měřit?

Milování co nekončí,

polibek když se rozloučíš,

rychle hned chceš odjet,

abys mne brzy směl vidět.

Hodiny dny a týdny jsme spolu,

létáme nahoru a dolu.

Pro tebe chtěl bych vše změnit!

Vzpomínky třaslavý hlas,

líčí nejskvělejší čas,

kdy směl jsem s tebou být,

proč musel jsem šanci promarnit,

mé nekonečné teze,

tvá věrnost má také své meze,

Odpust mi, nechtěl jsem – zranit.

Životem po šedých ulicích,

bez tvojí lásky planoucí,

toulám se myšlenkami,

kdy zvítězím nad válkami?

Kdy vyhraji konečně,

co zkouším dnes zbytečně

po těžkém boji najít….?