Strom

Srostl jsem se zemí,
stal se ze mě strom,
jako bych byl ze dřeva zrozený,
a jediný koho se bojím je blesk a hrom.

Stojím a voda na mě padá,
smáčí mi ruce, mé větve,
smáčí mou korunu, má záda,
a nikoho to šťastného nedělá,
a nikoho to ani neštve.

Lidé se tu trávou brodí,
jedni se tu dohadují,
druzí se tu pomilují,
a když někdo chce,
klidně si tu oprátku hodí.

Nesoudím je,
nekontroluji,
nemluvím jim do života,
a ani do smrti,
jsem tu a pozoruji,
jsem tu a medituji.

V poryvech větrů ledových,
klid nacházím,
z pláství včel medových,
slast nabízím,
ve vodě co po mě stéká,
jsou moje lásky,
když ze mě do země vtéká,
jak do svatyně krásky.

A tohle mi nemůže nemůže nikdo vzít.