Hraběnka

V poledním žáru půlnočního měsíce,
paprsek vody zasáhl mě do oka,
prší či sněží,
kdo ví,
snad nebude mlha,<br>
jíž prorazí jen záře ze svíce.

ploužící se po parketách,
taneční páry co jim do obličejů vidět není,
nemají úsudek, nemají potuchy,
ale třebas je to jinak,
s nepřirozeně přirozeným děním,
v mozku mém vzrůstají poruchy.

Hraběnko má s vzácnými pohledy,
nemám ni času ni místa,
zase jsem souzen,
opět jsem utekl,
nemaje rasu ni pomoci Krista,
provaz co mě vázal,
jsem pocitem přesekl.

Jak zrozený venuší samotnou,
rozbouřen jak moře černé,
řítím se ze srázu hradu,
jsem volný,
nejsem otrokem vaší vůle,
ni otrokem vašeho těla,
jsem nahý,
jsem šťasten,
nemám hlad ni žízeň,
ale cosi mě hluboce ranilo.

Opustil jsem vaši vášeň,
která nemá břehů,
zběsilost touhy,
ranní něhu z vaších víček,
kaji se,
snad mi odpustíte,
snad mě nenecháte utratit,
popravit bez milosti.

Snažím se nemyslet na vás,
snažím se utíkat dále,
čím jsem blíže vodopádu,
tím víc mě bolí hruď,
asi jsem nemocen,
asi jsem zemřel,
nemám doktora,
nemám hlas abych se dovolal pomoci,
já jsem sám,
křičím ticho za svých útrob,
řvu a peru se s nepřízní,

konečně.

Vodopád je tu a mohu se ponořit,
skočit,
do vody tak milostivě studené a sladké,
jak vaše tělo je,
jak hruď vaše,
jsou vlny,
jsou heboučké, horké a hladké.

Nořím se do vlhké půdy jezera,
propadám se dále a víc,
neznám nic lepšího,
nic medovějšího,
jsem spokojen,
mám šanci přežít,
mám šanci dožít,
mám šanci si teď sám užít.

Však nic není jak se zdá,
a právě tak jak jsem řekl,
otvírám oči a nemám se rád,
spoután k posteli,
jste na mě vy má paní,
přisáta ke mě jak parazit,
nic už mě nemůže,
nemůže více porazit.

Jsem Prometheus ne ke skále,
ale k vám přikovaný,
každý večer mě kus ubude,
a každé ráno je tu ten kus zas,
a zas, a zas, a zas .....
vy má milá kněžno,
jste ta nejkrásnější krása ze všech krás,
ale zároveň tyran a krutý ras.

Já končím,
vzdávám tenhle závod do nikam,
až večer přijdete,
já už mrtev budu,
jedu jsem od krys nastřádal,
a i vy se mnou možná pojdete,
otrokem nebudu,
budu vzduchem,
pavučinou, párou,
mlhou, větrem či bouří,
mostem podpíraným trámy,
či trámem podpírající most,
nebo možná ....
možná budu duchem a napořád s Vámi.