Ležíc v posteli

Vůbec jsem tě neslyšel odejít
Divím se, že jsi vydržela tak dlouho
Snažil jsem se, ten okamžik nezměnit
Přesto jsi tu pobyla chvilku pouhou

Ach, co já jenom jsem
Pozoruji svět den za dnem
Nechci měnit ani kousek
Možná jsem se v paměti zasek

Dělal jsem si, co dělat jsem si chtěl
Však nemusel jsem nic, co možná jsem měl
Nechtěl jsem mluvit, nechtěl jsem spát
Měl jsem chtít víc lásky, víc času milovat

A teď nechci už dýchat, nechci se smát
Nechci odejít, nechci se vzdát
Zase už nechci, však dalas mi vale
Jen led v srdci, a bolesti stálé

Nechci nikoho volat
Nechci se vzbudit, prášky zdolat
Nechci se probrat ze svých snů
Nechci vidět světlo už jiných dnů

Na spaní není nic špatného
Na posteli nevidím nic jiného
Nežli jedno studené tělo
Které mojí duši už opustit mělo

Tak tu kroužím nad postelí
A čekám na svůj tunel
Nic už mne nezabolí
A nezaplatím hotel
A tak tu kroužím nad postelí a je mi tak líto
Že až se o tom dozvíš, neodpustíš mi to