Černý posel

Nebe se zatmělo
a křičel černej pták
když po cestě šel a upíral zrak
do dálek co za obzor běží.

Zpíval si do kroku
spolu s temnou můzou
vlasy mu zešedly
prožitou hrůzou

Pod černým hábitem
pobledlá tvář
pohledem zabíji
z očí černá zář

Jeho rty rozbité
svírají sten
na duši poselství
co musí ven.
Tisíckrát už zvonil
a tloukl do všech dveří
však pravdě z jeho úst
té nikdo neuvěří.

Pravdě o vojácích,
kteří vstříct hrobům běží
o bílém sněhu,
jak na mohylách leží
o vánici,
která v prázdných domech zpívá
o mrtvých jenž nikdo nepohřbívá
o tom jak zhroutil se mezi lidmi most

na stovkách hřbitovů

míst pro kříže ještě mají dost.

Ale ta válka je přece ještě daleko....

...............................................................Až někde v Sarajevu.......