Past

Zvíře s vylámanými zoubky. Schoulené v rohu klece; jde po vůních včerejška a rádo by si je poskládalo do jistoty zítřka, jenže nic takového

NENÍ.

Zvíře s obroušenými zoubky... dorůstají.

Jediné jistoty jsou mrtvé jistoty, a někde v slepém rameni duše je strach, protože to všechno vypadá tak cukrátkově, tak krásně a samozřejmě, že to NEMŮŽE BÝT PRAVDA.

Za koho tentokrát? Kolik kmitnutí jehlou, a jak dlouhé trvání bude mít tahle záplata?

--------------------

Astarté: "Ostří a bič... už si nevzpomínáš? Na noci, kdy tě pálili ohněm, bolestí a vášní, na kousání a rány - ty musíš trpět, k ničemu jinému nejsi. A to, že jsi na pár týdnů - však víš, tehdy - dokázala vyklouznout z oprátky a lízat krev jako med, v opojení nově nalezeným masochismem těla - - - to ještě nic neznamená. Podruhé to už nedokážeš."

Svatá: "Stejně jako jsem kdysi dokázala létat. Bylo to tak snadné. Proč tu ještě jsi? Proč najednou cítím tvůj dech na tváři, ještě dnes ráno jsem cítila jen tvou páteř na mé páteři a tvé paty, které mne okopávaly v chůzi. Nechci se k tobě otáčet čelem. Jsi... krutá."

Astarté: "Jsem pravda - jaká jiná bych měla být?"

Svatá: "Jak ti mám věřit? A hlavně, proč? Jsem tam, kde jsem si přála být. S ním. Bez tebe. Léta jsem tě držela za svými zády. Skládala jsem nad námi Třetí, z částí obou, z té lepší části tebe a horší části mne, abych byla spravedlivá, Třetí zůstane První, protože se už obejde bez nás. Jdi pryč, ona je šťastná."

Astarté: "Pro zoufalce je štěstí past. Je jako myš, která neodolala lákadlu smradlavého sýra, byť je tím pachem Smrt. Ví to myš a ví to i Třetí. Zůstane První, ale za jakou cenu? Kolikrát myslíš, že ještě dokáže umírat?"

Svatá: "Neotvírej jí zemi pod nohama a přestaň tisknout prst k jejímu čelu. Cejch časem vybledne. Na všechno se dá zapomenout."

Astarté: "Na mne se zapomenout nedá. Jsem pravda v pokřiveném bláznově zrcadle."

Svatá: "Ty jsi skutečná Nemoc. Nevěřila jsem na ni. Měla jsem temné hlasy z tvých útrob jen za Poznání. Ale ty bolíš."

Astarté: "Bolest je pravda bez falešného sentimentu slov a představ."

--------------------

Zvíře s dorůstajícími drápky si v samotě sebetrýzně otevřelo hrudníček a začalo si pohrávat se sotva zacelenou bolestí.

Temná položila prsteník na tepající vnitřnosti a označila je peklem.

Světlá nechala do otevřené rány stéci několik slzí.

"Nezlob se, Třetí," zašeptala. "Obvazy a pohlazení pro dnešek došly."