Už nemám sil...

Svojí smutnou duši,

léčím malými doušky,

životního optimismu,

jež mi začíná chybět,

opět se hrozně pořežu,

o rozbité skořápky vajíček,

hlava mi bude treštit,

a já budu pomalu umírat,

budu sedět a každý krok,

mě bude bolet, protože,

moje duše už je dávno na křesle,

jen nevím zda elektrickém,

nebo tom "lepším" kolečkovém,

ať tak či tak, chodit nemohu,

jsem přivázána pocitem,

který mě nutí sedět,

nejdu dál, protože já,

už nemám sil...