Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrší
14. 09. 2002
3
0
977
Autor
tatokalan
To jednou na okno klepal déšť... Já nevím, ale při dešti jsem tak nějak melancholická. Tak jsem si jen tak zapsala myšlenky, které mě napadaly...
Prší...
Kapky dešt
ě dopadají na zema vpíjí se do ní
přinášejí vláhu
žíznivé zemi...
Pár kapek dopadne
i na tvář mladého muže
a lidé, co se krčí pod deštníky,
si myslí, že pláče...
Chtěla bych být někdy kapkou,
co přinese vláhu žíznivým...
Zatím jsem člověkem,
pouhým člověkem,
který dělá chyby...
Jdu deštěm a kapky smáčejí mou tvář
a já nějakou občas olíznu
ale.. co to? Ta kapka chutná slaně...
Ne, já nebrečím, to jenom prší...
Zvlastni... zaryva se do duse... moc se mi libi... v necem se mi podoba... podepsala bych Navždy_Tveho...!*
aRmi: Zkus si tu basen cist se zavrenyma ocima, ne jako slova na papire...
Navždy_Tvůj
16. 09. 2002Smích_a_pláč
15. 09. 2002
je to spíš zamyšlení než báseň, ačkoliv citujme otázku klasika - jaká je vědecká definice básně? jako báseň to ne mne moc nepůsobí zřejmě proto, že se tu všechno říká přímo, bez metafor ... což ovšem neznamená, že by to nemělo hodnotu.