Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJediná
16. 09. 2002
3
0
933
Autor
Philae
S nádechem vůně svůj dech jí dává,
přijímá její čerstvost s výdechem svého probuzení.
tak na louce mlčenlivá dívka stává,
s rytmem podzimů a jar vplouvá do souznění.
Její tvář je nenápadná, bledá,
z povinnosti k vykreslení tvarů ničím neuhýbá.
Nepřistoupit blíž zvědavost ti nedá,
Zvuk srdce nad tou zemí k pohlazení vzývá.
Její krajinu všední rysy tvarují,
jako zpěv ptáků nesou se,
když nad ní zvučné tóny zaznějí,
v jejích slovech moře šumí,
do tvého nitra mocně opřou se,
krása té zahrady omámit tě umí.
Zvuk se nese dál nad tou osamělou zemí
a pro tebe už žádná jiná není.
Miroslawek
25. 09. 2002
miroslawek: musím říct že matně, ale rozumím...pravdou zůstává, že opravdu píšu jen pocitem a o básnických pravidlech vím jen málo, pokud vůbec něco... rozhodně však nepíšu jen tak, aby se něco rýmovalo. Pokud někde rýmy drhnou, je to právě proto, že je podřizuju obsahu, který je pro mne důležitý. O
sylabotónických verších nebo gramatických rýmech nevím nic, asi se mnou nepořídíš...jsem vášnivý amatér! Ale dík za snahu a za pár ztracených slov...
Miroslawek
25. 09. 2002
Hmmm, snad máš pravdu...
no když mě to safryš zároveň tak láká....rýmovačky
nadchne to...mě aspoň.
Ale něco na tom je, určitě. dík