Přítel

Na tichých vodách loďka zlatá

                    před přídí se objevila

Jakoby vyplula z útrob mého bouřného korábu

Na ní kapitán i kormidelník

                                        s tváří jedinou

            i ruce které vedou tmou

                                    mou tíhu zrozenou

Po mořích hučících, vírech smrtelných

                                                                loďka      

                            jak myšlenka lehká se nese

na přídi Přítel

                      v rukou směr

bez hnutí                bez spěchu         beze změn

Jistě pluje i můj nemotorný koráb

Nad vášní pěn, neklidných vln

do dálky letí jasný zrak

povětří řeže

                 přes hrany skal

                        lehce       tiše      jako pták.