Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoledne
03. 10. 2002
2
0
1756
Autor
Benny
Kdybych věděl, že po smrti je to pěkný, neváhal bych a.. No jo, ale co když je po smrti něco dost hnusnýho? Doufám, že ne a že v ráji mám své místo..
Na obzoru vidím stát smutek a bolest
..mé staré známé..
Sedím se svým štěstím tiše na skále,
tam sedíme a umíráme.
A jak tam spolu proklínáme život,
tak i pod námi ta skála,
ta chladná hromada kamení,
se nad mým osudem rozplakala.
A v kaluži jejích slz,
zřím svého obličeje rysy
obraz se mění-vidím své vzpomínky,
vidím, jak miloval jsem tě kdysi.
Řežu si žíly a do té louže slz
padají kapky mé krve.
Obraz se znovu přetváří a já vidím
naše společné chvíle prvé.
Proklínám a plivu na tento výjev,
den blíží se pomalu k poledni.
S mými slinami změnil se opět obraz,
vidím naše společné chvíle poslední.
Svět už jsem jen já, ta kaluž a smrt.
Veliký orloj zjevil se mi nyní v té louži
a jeho ručičky se pomalu
k dvanácté hodině plouží..
Je poledne.. přišel můj čas.
Smrt si pro mě jde, jde na jisto
Jsem připraven, protože já vím,
že v ráji mám své místo...
Nevim, co k tomu nepast. Myšlenka tam je, ze začátku se mi to i dost líbilo, takovej adept na pěknýho macatýho tipa...Ale...čím dýl čteš, tim víc je to stále o tom samým, tak nějak rozbředlý...
Možná by stačilo to trochu proškrtat.
Tim nechci říct, že by se to MĚLO proškrtat, to ne! Každý si píše svojim stylem a pro sebe...
Neumim psát hlubší kritiky, takže to neni hlubší kritika :o)