PŘERUŠENÁ CESTA

Vzduch těžknul, tak jako atmosféra v autě.

"Já ti říkala, abychom jeli dřív.Tet budou všechny silnice ucpaný a ještě se blíži pěknej slejvák!"pravila Jana.

"Taky nepojedeme po hlavních, ale po místních silničkách a budeme doma určitě dříve.Neboj všechny silnice a cesty znám dokonale v širokém okolí."odvětil ji Tomáš a zahleděl se na oblohu na které se zatím v dálce o sto šest blýskalo na časy a obzor černo černě potemněl.

"Stejně nás to chytne."řekla Jana..

"Víš kolik bude bouraček na hlavních tazích?Kolony budou kilometrové."vyřkl Tomáš..

"Jet o dvě hodinky dříve, tak jsme tet v pohodě doma."

"Jenže by nebyl dodělaný plot."

"Ten kousek by se zvládl klidně příští týden."

"Když něco začnu, tak to chci co nejdříve dodělat..."

Obloha před nimi začala vypadat, jako černá tuž, jenž osvětlujou záblesky halogenového světla.

O několik minut později vjeli do naprosté tmy, kterou na Dlouhé vteřiny osvětlovaly  blesky a okolí začalo vypadat, jako z jiného světa, načež se ozvalo hned několik po sobě jdoucích hromů a blesk začal navazovat na blesk, aby do toho všeho se spustil prudký, hustý déšť.

"Tak a jsme v prostřed rozkácených živlů bůh ví kde."zkonstatovala Jana..

"Vím, kde jsme.Tady zahneme do prava a...."

Zahl a ve světle nebývalé intenzity, jenž trvala několik dlouhých vteřin spatřili padající strom na silnici.

Prudké sešlápnutí brzd za jekotu Jany zastavilo auto necelý metr před kmenem stromu.

"To jsou ty tvoje silničky!"vykřikla hystericky

Tomáš se upřeně zahleděl na kmen, ale déšť se změnil v přívalový a stěrače přestaly naprosto být  funkční a po oknech auta stékaly vodopády vody.

"Až to přestane, tak couvnu a vím objížďku i když si trochu najedeme."řekl Tomáš..

"Mě, už je to jedno.Já chci jen dojet v pořádku domu."pravila.

Déšť pozvolna ustal a oba vytřeštěně hleděli před sebe na silnici, kde žádný kmen nebyl.

"Přeci jsme neměli halucinace?"pravil Tomáš a vystoupil z auta a zadíval se na strom, který stál necelý metr před nimi vedle silnice.

"To musel byti on."řekl pak.

"Prosím tebe pojed.Mám strach."pravila Jana..

Nastartoval, ale sotva vjeli z autem do zatáčky naskytl se jim pohled na zřícené kameny spadlé ze skaly, jenž zcela zavalily silnici.

"Proboha!Nebýt té vidiny toho stromu, tak jsme asi tet pod těma kamenama."řekla zděšeně Jana..

"To byla tedy hodně reálná vidina."pravil Tomáš, ale sám nevěděl co si má o tom všem myslet.

 

 

---