Milovala jsem ho

Milovala jsem ho. Myslím, že to byla opravdová, velká láska. Taková, která vás drtí, rve vás na kusy a přitom všem se cítíte krásně.

Měla jsem ho ráda z celého srdce, celou duší i tělem. Byl vysoký, prošedivělý a měl tři děti, mladou ženu a milenku. Nebyl typ, co by lámal dívčí srdce, ale měl charisma.

Nevím jak, ale zamiloval se do mě taky. Milenku opustil, ženu si ponechal. Nevím o ní nic, snad jen to, že byla neuvěřitelně krásná a byla daleko.

Jeho firma měla v našem městě jakousi zakázku. Potkali jsme se zcela náhodou. Nebylo to nic romantického. Byla to jen rušná ulice, ale už na té ulici byly karty rozdány. Byl to den, kdy řekla své milence sbohem. Byl to den, kdy jsme se začali scházet.

Byl neuvěřitelně milý, laskavý a pozorný. Pro něho jsem byla princeznou. Pro jeho milenku saní, kterou je třeba zahubit.

Toho večera jsme se procházeli a cítili vzájemnou touhu. Všechno bylo téměř dokonalé až do chvíle, kdy se před námi objevila jeho žena s jeho milenkou. Dvě nejlepší kamarádky.Život saně se blížil ke konci.

Strhla se veliká hádka. Odešla jsem a on šel za mnou. Bylo to naše poslední setkání. Já, on, jeho žena, jeho milenka. Rozloučila jsem se se všemi na jednom místě.

Vzal mě do náruče, šeptal slova útěchy a nakonec mě krásně políbil. Byla to naše první a poslední důvěrnost. Vše, za zkoumavého pohledu jeho ženy. Neřekla nic.

Pak přišel ke své bývalé milence. Nevím, co ji povídal. Odešla rozzuřená.

Saň přežila. To bylo moje krásné vítězství.