RoBEr_T

   Pojmenovali mě RoBEr_T² podle zákonitostí daných Velkou Matkou (VM). Bohužel tyto zákonitosti při mém zrodu zklamaly a tak nikdo neví, kdo jsem.

   Biologické plození potomků už je dávno minulostí. Od zkumavek, výběru pohlaví a vzhledu dítěte, přes genetické opravy vrozených chorob lidstvo dospělo k VM – dokonalému biopočítači, který dohlíží na embryo od jeho početí po zrod. Když lidé získali možnost manipulovat genetickou výbavou člověka, rozhodli se vymýtit všechno špatné – nemoci, ošklivost, zlo v lidech, právě pomocí VM. Jenže člověk neumí žít v dokonale dobrém světě, nedokázal obrátit zlobu ven, tak ji obracel proti sobě, což vedlo k hromadným sebevraždám.

   Tak VM stvořila Vzorek. Analyzovala všechny vlastnosti lidí, vygenerovala několikatisícový soubor potomků, u kterých měla analyzovat, proč lidstvo potřebuje "zlo". U každého z nich vyzdvihla jednu z vloh či vlastností a dala jim určité (na VM velmi primitivní – abecední) pořadí. Takže se zrodili virtuosové, umělci, vědci, vrazi, lupiči… Od každého druhu pouze jeden exemplář, aby byla zachována jedinečnost.

   V poslední fázi vývoje Vzorku však došlo k Náhodné chybě a potomci se začaly rodit nekontrolovatelně – v náhodném pořadí, navíc byli všichni vzhledově naprosto stejní. Servis VM odhalil tuto Náhodnou chybu, až ve chvíli, kdy Jeden – zavřený v izolaci, neboť měl být politikem, začal překrásně zpívat. VM udělala genetické testy, které ukázaly, že Jeden má vlohy pro operní zpěv. Ostatní důsledky Náhodné chyby se projevují dosud.

   V tu chvíli nevěděli, co se mnou, protože to já jsem měl zpívat operu. Několik let mě zoufalé Programy učily zpívat. Prošel jsem řadou testů, až VM přišla na to, že mým Genem je počítačová genialita. Logicky jsem se tedy stal hlavním programátorem VM – téměř stvořitelem…

   VM se mýlila! Nikdo neví, kdo jsem… jen já. Úžasný pocit vědět, že mám v tomto světě jasně daný cíl – metu, kterou nemohu a nesmím minout. Pracuji na velmi zajímavém Programu. Těším se, až jím VM nakrmím..., až se její obvody propálí a obrazovky zhasnou. Ucítím pod svýma rukama, jak z ní vyprchává život... až blikne naposledy. Jsem matkovrah.