Oči

V očích vídám veselí, v očích vídám smutek, v očích vídám zklamání ...nebo dobrý skutek.

Jednou v noci po střeše se plížím,
v dálce vidím zářit krásné oči,
zvědavá jsem,proto se k nim blížím,
září tak,že hlava se mi točí.


Je to zvláštní...jak ty oči září,
zajímá mě jejich majitel,
ale mám strach setkat se s tou tváří!
..proč?Vždyť může to být spasitel!

Třeba může spasit moji duši,
která trpí v poutech zklamání,
třeba ví to,třeba to jen tuší,
třeba slyšet chce mé příznání..

Ne,já vážně nesmím přiblížit se,
strach mám z očí-že mě pohltí,
pak bych byla uzavřena v smutku,
trpěla bych...možná do smrti.

Ale ne,ne,stejně mi to nedá,
já se chci k těm očím přiblížit,
chci mít pocit,že mě někdo vnímá,
ja chci prostě MÍT PRO KOHO ŽÍT!!!

Ale nevím,co vidí ty oči,
zda se zračím v jejich pohledu,
chci si myslet,že mě oči vidí,
a že šťastná být zas dovedu.

Oči jsou už více,nežli blízko,
jsou úchvatné..vážně-je to tak,
a teď už vím,komu oči patří-
-předemnou je krásný kočičák!

---