Devětkrát trápení

Zvolna jsem kráčela mezi domy

prošla jsem devatero zahradami 

devatero kašen jsem přeplavala

devatero ulicemi omšelými

šlo srdce, ten můj talisman

devatero nadějí si neslo

že  potkám tě na devětkrát.

V deváté kašně zatuchlá voda

už neožije, nános starého

listí,  v něm starý střevíc hnije

ale ona se stále pyšně natřásá

vědouc, že je a byla zlatá

Lípa v deváté zahradě se chvěje

a jak stydlivá panna se svléká 

a její žalostná róba kolem mě

devětkrát zakroužila v té siré

zahradě, jsem náhle nečekaně

na devět způsobů bolestná

drtím v prstech ten její křehký šat

lísteček ztrouchnivělý

vždyť jsem tě potkala, s jinou jsi šel

nu, to se přeci stává

devětkrát už jsem umřela

šla jsem dál ulicí devátou

měsíc jak tlustý pupík krákoral

že devítka je rezavý podběrák,

ten do srdce jemně bodající hák

a domy byly najednou až do nebe

toho k nepotřebě, a ještě

v posledním pochodí, i když tam

určitě bylo nedýchatelně

někdo  žil a nezamával

a neusmál se, když jsem okolo

já a moje srdce osiřelé

s mojí devětkrát zrazenou

důvěrou šla, padala, plakala

zvedala se a znovu šla....