Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSny v kamení
Autor
Romy
Ticho a osamělost.
Strom z kamení mě pohladí
po ranách.
Tam v tom moři stojí
a už nic nečeká.
Nějak mu rozumím,
když mě objímá.
1)
Čáry života.
Nekončící děj,
někde ve mně.
Cítím bolest,
že jsem prohlédl dál,
než jsem směl
a viděl kam jdou.
Mlčící.
V té hrůze jsem na
věky mlčící.
2)
Vidím slova vyrytá
do jeho kůry.
Bijí do očí.
- Ty zůstaneš sám. –
V tom všem zůstaneš
úplně sám.
Tvá samota tě zahubí
nebo povznese.
Utíkal jsem pryč od něj.
pryč od těch slov,
pryč od toho všeho.
Stál tam a chtěl se pohnout.
Za mnou.
Říct mi jen,
že jsem blázen, že tím nic nespravím.
Abych neutíkal.
Ještě ne.
Jak já ho nenáviděl, pro tu jeho pravdu.
3)
Čáry životů.
Jdoucí z propasti času.
Svázali mě.
Nemohl jsem se pohnout.
Ani říct, že je všechno jinak.
Stejně by mě neslyšeli.
Neviděli mě, když jsem prosil,
aby zůstali.
Neviděli nic.
4)
On tam stál.
Daleko za mnou.
Čekal dál.
Věděl, že se vrátím.
Tolikrát mi už odpustil.
Věděl kam jdou.
Byl jsem zakletý
v něm.
V jeho kmenu.
Kmenu z kamení.
5)
Jejich osudy, čáry životů.
Cesta, která se vyplní.
Bál jsem se jich,
bál jsem se o ně.
Když mě obejme,
už to tolik nebolí.
6)
Tehdy jsem chtěl znát i tu svou čáru.
Tak najednou, víc než kdy jindy.
Ale on mlčel. Poprvé mlčel.
Pak jen řekl : „Utíkej a najdeš“.
A já …
…Věčná a klikatící se čára. vystupující z nicoty. Hledající směr. A oni kolem ní. Dotýkají se jí. Nic necítím. objala mě a zaplnila. Najednou vím kam jde. Znám i je. Proplétají se mnou a kolem ní. Míří někam, kde to znám. Já je vidím. Mlčím.
Poznal jsem cosi, co mělo tvar.
7)
Byl v něm smutek.
„ Našel jsi, co jsi hledal ? Bojíš se ?“, zeptal se mě.
A já byl bezradný.
Už jsem neměl kam utéct,
kam se schovat.
A on to věděl.
Našel jsem sebe…
Někdy to bolí víc, někdy míň.
Někdy mě obejme a někdy mlčí.
Někdy utíkám a on pak čeká.
Ví, že se vrátím.