Modrý satén

Za mnoha horami, za mnoha lesy, za mnoha řekami, daleko - kdesi, žil jeden zedník a ten měl syna, a jeho syn - čí byla to vina ? - chytrostí zrovna neoplýval a tak si po večerech písně zpíval. I zaslechla ten zpěv dívka spanilá, a tento zpěv si oblíbila. A jak to tak bylo za těch časů, zamilovala se do toho hlasu. Nosila živůtek z modrého saténu, a většinu času trávila v harému. V harému jednoho mocného krále, no... jak bylo to dále, říkat vám raději nebudu, neb´ nechci sklidit ostudu. Takže ten syn - zedníkův, myslím dojídal zrovna své raní müsli, a dopíjel svou kávu s lógrem když oslovila ho žena v modrém : "Buď zdráv synu zedníkův ! dnes moc práce není, ráda bych připravila pro tě potěšení !" Však po těchto slovech chlapec jen seděl, a jak bylo zvykem do blba hleděl. Dívka - již trochu v rozpacích, po druhé s otázkou k němu se obrací : "Nuž tedy : tak zní má nabídka. Bojíš se snad, že ti opadá omítka ?" Jeho oči se stočili na ni, však ani teď nechápe její přání. Žena - nyní již značně nervózní předkládá návrh vskutku monstrózní : "Nechceš si zedníčku trochu povyrazit a nástroj svůj dlouhý do mne vrazit ?" Mladík teď souhlasí deseti všemi, popadá lopatu, bodá do ženy. Žena se kácí v kaluži krve, a chlapci dochází nyní teprve, co vlastně žena po něm to žádala, bylo však pozdě - k nohám mu skonala. Žena tam leží, nad ní mladík bodrý a k zemi snáší se satén - ten modrý.

---