Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkouzlení
Autor
kinume
Sedím v pokoji, pálím vonnou tyčinku a venku je tma.
Tma z které jsem právě přišla, z které jsem si odnesla
ten snový něžný pocit, který mi brání mluvit, ale pro který
stojí psát. Odešla jsem sotva před dvěma hodinami s
nutkáním, že musím ven. Pršelo a já si přesto řekla, že
je krásně. Šla jsem bez cíle a prohlížela si stromy, listy,
nebe.. s požikem a s pocitem jedinečnosti. Možná jsem
chtěla "někam" jít, ale moje nálada mě držela venku.
Zežloutlé listí mi šustilo pod nohama a najednou jsem
nevěděla kam dál... Přede mnou ulice - holé šedivé domy
z obou stran. Ale vlevo? Malá kulatá zahradní lucernička
matně svítila do soumraku. A vedle ní vchod do čajovny.
Vevnitř teplo a útulno. Mělo se tam sejít pár lidí na oslavu,
ale mohla jsem zůstat. Pro mě v tu chvíli cizí slečna se se
mnou začala bavit. Teprve pak mi došlo, že ji znám od Šárky.
Mluvila tlumeně a skoro něžně. Přišli další včetně oslavence
a Šárky. S ní jsem si chvíli povídala, dopila v klidu svůj čaj a
odešla z intimity čajovny do tmavomodré noci. Měkké světlo
dodalo i ošklivé ulici kouzlo a já se s úžasem dívala jak
vítr unáší hejno zlatohnědých listů. Vzduch voněl deštěm a
větrem a řady lamp daly městu soudržnost a směr. Můj směr
byl domů. A já si uvědomila, že tenhle sen jsem vlastně neměla
prožít. Že jsem šla původně zahnat nudu, protože ON nezavolal....
Teď tu sedím a je mi fajn.
P.S.: Šárka je moje spolužačka, ale to není podstatný....