Příliš se nelekej

Příliš se nelekej cizích světů,

z nichž různá hudba se ozývá,

jako když vidíš tolik květů,

každý z nich jiný hmyz obývá.

Příliš se nelekej cizích slůvek,

ač znějí jako smířlivá,

bývaj to klíče od komůrek,

v nichž nevíš, co se ukrývá.

Příliš se nelekej nové lásky,

ač může být jen zdánlivá,

nenech si vyrýt nové vrásky,

když každá rýhu značívá.

Příliš se nelekej pravých citů,

blázen před nimi zavírá,

nenech se zmýlit řadou mýtů,

když si je tolik dobírá.

Příliš se nelekej velkých dálek,

ač strach dost často zabírá,

nevrhej se však do zlých válek,

ve kterých život zhasíná.

Příliš se nelekej hloupých písní,

co smutný básník zazpívá,

i mistra hlas se snadno stísní,

a duše – v plísni utlívá.

Příliš se nelekej této zvěsti,

aby ses hloupě nelekal,

třeba budeš mít ve všem štěstí,

které zhasí i tenhle žal.