PRŮSMYK

Na velkém kopci stáli dva jezdci a hleděli před sebe do krajiny. Na ní v dálce jelo velké množství jezdců.

„To je předvoj Navarů. Hodlají určitě obsadit průsmyk.“ Řekl Asim.

„Za nimi jde obrovské množství ozbrojenců. Povozy táhnou děla a katapulty. Takové množství jsem nikdy neviděl.“ Řekl Imar.

„Kdyby se nám nějak podařilo zavalit průsmyk, museli by hory obcházet a to by jim zabralo řadu dní. Za tu dobu by se naše země na ně dokonale připravila.“

„Podle pověsti před dávnými lety zavalil nejužší část průsmyku obrovský kámen a tehdejší nájezdníci  neprošli.“

„Škoda, že tam ten kámen nezůstal.“

„Je to asi jen pověst.“

Oba pak se rozjeli z kopce rychle dolů a tryskem hnali koně směrem k průsmyku.

V průsmyku mezitím se připravovali vojáci z pohraniční pevnosti k zoufalé a předem prohrané bitvě.

„Vše připraveno veliteli.“ Hlásil Asimovi jeden z vojáků, když dojeli do průsmyku.

„Dobře.“ Řekl  a vylezl na velký výstupek skály a ke všem nahlas pronesl:

„Blíží se Navarové. Jejich velká přesila. Jedině co můžeme udělat je co nejvíce je tu zdržet. Ať jsou nám bohové nakloněni! Ve jménu krále, do boje!“

„Krále nezklamem!“ Zaburácelo mnohonásobně mezi stěnami skal a on přehlédl všechny bojovníky a začalo mu jich být líto. Jeho zrak spočinul v místě, kde cesta v průsmyku se stáčela do strany. Tam vysoko na vrcholu stráně se nacházel obrovský balvan. Hned si uvědomil, že kdyby se skutálel dolů, tak by se dokutálel přímo do míst, kde je cesta úzká, že po ní projede s obtížemi povoz.

„Třeba ta pověst je pravdivá.“ Ozval se Imar.

„Není síly, která by jej svalila dolů.“

„Třeba je.“
„Kéž by. Vylez  tam nahoru a …“
„A pokus se najít něco, co by ho shodilo dolů.“ Řekl s úsměvem.

„Jo. Tady nám pomůže opravdu jenom nějaký zázrak.“

Imar se rozeběhl k oné stráni a začal zakrátko po ní lézt. Chvíli jej pozoroval a pak si uvědomil, že po něm chce úplný nesmysl.

„Pane, Navarové jsou už před průsmykem.“ Sdělil mu jeden z vojáků.

„Tak je tedy přivítáme.“ Řekl a začal rychle jít k ústí průsmyku.

  Na otevřené krajině již z dálky bylo vidět desítky cválajících jezdců, za nimiž se vytvářely chuchvalce prachu, v němž se ztrácely další a další desítky jezdců.

Navarové před průsmykem zvolnili tempo, ale jeli stále blíž a blíž.

Asim zpoza kamenů upřeně hleděl na první vojáky na koních. Zalícil kuš na toho bojovníka, který svíral v ruce bojovou zástavu. Koutkem oka postřehl, jak ostatní obránci jsou rovněž připraveni ke střelbě.

První jezdci začali vjíždět do průsmyku. Zmáčkl spoušť. Muž s bojovou zástavou chraplavě vykřikl. Byl zasažen do krku. Hned se zhroutil ze sedla k zemi. Ve stejný okamžik šípy zasáhly další jezdce a ti se počali hroutit k zemi. Průsmykem začalo běžet v zápětí několik splašených koní. Ostatní Navarové se počali krýt za svými štíty, ale z vrchu skal na ně začaly házet obránci kameny. Opět další jezdci se zhroutili i se svými koňmi. Do průsmyku se ale vřítili další jezdci, které šípy a kameny obránci nedokázali zastavit.

Před sebou Asim uviděl dva jedoucí jezdce. Na jednoho vystřelil kuší. Poté se na druhého vrhl. První jezdec se hroutil ze sedla a kůň ho počal táhnout v běhu za sebou. Druhý na něho vypálil z kuše. Štítem zastavil letící šíp a on pak jedním skokem byl u jezdce. Hned zkřížili své zbraně. Byl úspěšnější a sekl mečem protivníka do boku. Ten se prudce nahnul v sedle na stranu a z ruky mu vypadl meč.

Kolem něho proběhli další obránci, jenž se vrhli na blížící se Navary na koních. Řinkot zbraní, létající šípy, padající kameny, křik bojovníků, to vše se naplno rozpoutalo a smrt si začala vybírat své oběti. On však neměl čas přemýšlet o tom, kdy ho zasáhne smrtící zbraň.   

                                        KONEC PRVNÍ ČÁSTI.