20. listopadu 2002 - středa

20. listopadu 2002 - středa

Konečně jsme odváděli Hynka do družiny svorně. Když jsme už bez něj přecházeli silnici, říkali jsme si, že by nebylo špatné potkat jeho třídní, protože ani jeden nestíháme odpolední informační odpoledne. Přání bylo otcem myšlenky.

Vypustila na nás vodopád informací, z něhož bylo zřejmé, že jí nevadí pracovat takhle brzy ráno na ulici. Moc jsem ji nevnímal, protože vím, že Hynka stejně jen chválí, ale v jednu chvíli mě zarazilo, když se v jejím projevu objevilo slovo KOKOT. Říká se o ní, že je to slovenská Maďarka, takže hold je maličko neformální. Teprve až z výrazu mé ženy mi došlo, jak důležitá informace mi unikla.

„Prosím?" přerušil jsem ji.

„No, řekl mi, že je kokot, když jsem mu opravila chybný příklad."

„Miláčku, zkus s ním nějak promluvit, až budete odpoledne sami," s tím se se mnou má žena rozloučila.

Středa je také pěkný den. Volno, tři hodinky, volno, dvě hodinky, kroužek. Opět jsem měl dost času věnovat se Písmákovi. (Dělám já v té škole vůbec něco?) Nejvíce času na přípravu mi většinou zabere kroužek. Tentokrát moji svěřenci zkoumali, jak dokázat oxid uhličitý ve vydechovaném vzduchu a ve zplodinách z ohně. Dva z nich jsem navedl, ať si odlejou trochu vápenné vody a skočí za Helenou, aby jim do ní trochu trubičkou nafuněla. Až se voda zakalí, měli dělat, jako když objevili nějakou nepravost. Svůj úkol splnili na jedničku. Za chvíli už mi Helena sdělovala, že fakt dneska nic nepila.

Hynka jsem si vyzvedl z družiny až těsně před čtvrtou.

„Ty víš, co je to kokot?" udeřil jsem na něj.

„Proč se ptáš?" zeptal se a po obličeji mu přejel nejistý výraz.

„Tak snad víš, co to je, když to používáš, ne?"

„Asi nějaký zvíře, nějaký hnusný, ne?"

Byl jsem evidentně nepřipravený. Nejprve jsem chtěl použít slova jako penis či pyj, abych našemu hovoru dal nádech oficiálnosti, ale pak jsem si uvědomil, že on odborné výrazivo ještě nezná. Pipín, brabánek či bimbas zase dost jasně nevystihovaly podstatu kokota.

„Víš co to je? To je čůrák, ale slovensky. Víš, co je čůrák, ne?"

„Jasně, že vím."

„A řekl bys o sobě, že jsi čůrák? Neřekl, viď? Tak, prosím tě, před učitelkou nevyslovuj ani to slovo kokot. Kór, když máte za učitelku Slovenku."

Jinak to s ním bylo fajn odpoledne. Šárka měla dorazit až po osmé, tak jsme si večeři nastěhovali do obýváku a koukali jsme se na Kobru 11. Prostě pohodička. Mohl bych o ní ještě chvíli psát, ale Hynek usnul v pokojíčku, tak toho jdeme využít.